Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 12% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, na zaplacení částky [částka] s 12% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil celkem pouze částku [částka]. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy č. [hodnota] -[Anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], sestávajícím z úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkem měl tedy žalovaný žalobkyni vrátit částku [částka], a to v [Anonymizováno] splátkách po [částka]. Roční procentní sazba nákladů činila podle smlouvy 171,95 %. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, přičemž v této výzvě uvedla, že žalovaný uhradil na úvěr částku [částka] a že nedoplatek činí [částka], se splatností dne [datum]. Z podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum].
4. Soud se zabýval rovněž otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Ze skutkových tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě a ze smluvní dokumentace vyplynulo, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ověřována totožnost žalovaného, jeho rodné číslo, evidence neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, zaměstnání žalovaného a jeho dosavadní platební historie, přičemž současně byla vyhodnocována jeho aktuální finanční situace na základě jím poskytnutých podkladů. S ohledem na povahu poskytnutého úvěru, jeho výši a dobu splatnosti má soud za to, že takový postup odpovídal požadavku na dostatečné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to pokud jde o částku [částka]. Soud má za to, že výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena, neboť ujednání o souhrnném poplatku ve výši [částka] ve skutečnosti nepředstavuje úhradu za samostatná a reálně oddělitelná plnění, nýbrž pouze skrytý úrok, resp. další cenu úvěru. Tato částka spolu s ostatními náklady úvěru zjevně přesahuje přiměřenou odměnu za poskytnutí finančních prostředků a slouží toliko ke generování dalšího zisku žalobkyně. Ve svém důsledku se tak jedná o ujednání o ceně úvěru, které je vzhledem ke své výši v rozporu s dobrými mravy. Soud v této souvislosti přihlédl k tomu, že sjednaná RPSN činila 171,95 %, zatímco průměrná hodnota RPSN u spotřebitelských úvěrů v rozhodné době dle údajů České národní banky činila přibližně 8,30 %. Takto extrémní nepoměr mezi obvyklými podmínkami na trhu a podmínkami sjednanými ve smlouvě odůvodňuje závěr, že smlouva je podle § 588 občanského zákoníku neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Jelikož ujednání o ceně úvěru tvoří podstatnou náležitost smlouvy a nelze je oddělit od jejího ostatního obsahu, je nutno posoudit jako neplatnou smlouvu jako celek.
6. S ohledem na neplatnost smlouvy má žalobkyně právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Žalovaný se na její úkor obohatil o částku, kterou od žalobkyně fakticky přijal, tedy o [částka]. Z provedeného dokazování současně vyplynulo, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil částku [částka]. Tuto úhradu bylo třeba započíst na jistinu, neboť podle § 1932 odst. 2 občanského zákoníku se plnění spotřebitele, který je v prodlení s plněním dluhu, započte nejprve na náklady již určené, poté na jistinu pohledávky, následně na úroky, a nakonec na úroky z prodlení. Jelikož v dané věci nelze přiznat plnění z neplatných ujednání o úrocích a poplatcích, bylo třeba uhrazenou částku odečíst od poskytnuté jistiny. Z tohoto důvodu činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného částku [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od [datum], tedy od dne následujícího po splatnosti uvedené v předžalobní výzvě. Přestože prodlení žalovaného mohlo nastat i dříve, soud je vázán žalobním návrhem a přiznal úrok z prodlení toliko v požadovaném rozsahu, tedy ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.
7. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, tedy co do částky [částka] představující souhrnný poplatek, jakož i co do odpovídající části požadovaného příslušenství.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná jen částečně, žalovaný byl úspěšný v převážné části, avšak vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.