Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,50 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizované smluvní pokuty ve výši [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka] ve lhůtě do [datum]. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Z důvodu prodlení žalovaného se splácením dlužné částky se žalobkyně rovněž domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Za období od [datum] do [datum] kapitalizovala žalobkyně smluvní pokutu částkou [částka].
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav věci: Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal každý měsíc trvání úvěru, nejpozději do [Anonymizováno]. dne v měsíci, splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu pak mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy, a to zcela nebo zčásti. Smluvní úrok byl dohodnut na 40 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů úvěru činila 5 535,52 %. Dne [datum] přistoupila žalobkyně k zesplatnění spotřebitelského úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným. Následně zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku a vyzvala jej k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný však neuhradil ničeho.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to, pokud jde o částku [částka], neboť má za to, že výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena. Závěr o neplatnosti smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále úroky ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka]. RPSN předmětného úvěru činí 5 535,52 %. Takto sjednanou výši úroků a roční procentní sazby nákladů považuje soud podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) za neplatná ujednání, a to pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, navíc ve spojení se sjednáním nejvyšší možné smluvní pokuty pro případ prodlení dle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. [spisová značka], kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v srpnu roku 2023 činila cca 10,03 % ročně. Jelikož ujednání o úrocích je nezbytnou součástí smlouvy o úvěru a nejde je oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nutno jako nemravnou posoudit smlouvu jako celek.
11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný se přijetím peněžité částky obohatil o [částka], přičemž na tuto pohledávku ničeho nezaplatil a je tak povinen vrátit žalobkyni přijaté bezdůvodné obohacení v plné výši. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu rovněž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě k plnění odeslané žalovanému dne [datum]. Dle § 573 o. z. se předmětná výzva k plnění dostala do sféry žalovaného dne [datum], přičemž žalobkyně žalovanému stanovila lhůtu k plnění v délce tří dnů. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
12. Ve zbylé části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], kdy tato částka představuje rozdíl procesního úspěchu žalobkyně v rozsahu 71 % a rozdíl procesního úspěchu žalovaného v rozsahu 29 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.