Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 12% zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení a částku 1 000 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 010 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum]. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 20 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně splatit 12 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 000 Kč sjednanými smlouvou. Tuto svoji povinnost žalovaná řádně nesplnila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 9. 2024. Žalobkyně zaslala žalované 2 e-mailové (dne 20. 9. 2024 a 5. 10. 2024) a 2 listinné (dne 20. 9. 2024 a 5. 10. 2024) upomínky k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 2. 2025 prohlásila celý dluh žalované za splatný a vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Ani na tuto výzvu nebylo ze strany žalované reagováno a nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně touto žalobou uplatňuje toliko nárok na vrácení dlužné jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč, nákladů na upomínání ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne 8. 3. 2025 ve výši 12 % ročně.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jejím předmětem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalované vrátit tyto prostředky 12 měsíčními splátkami včetně sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně splatit ve výši 4 000 Kč sjednané smlouvou, celkem tedy splatit částku 48 000 Kč. Z výpisu z internetového bankovnictví u společnosti [právnická osoba]. ze dne 16. 5. 2024 bylo zjištěno, že dne 16. 5. 2024 bylo žalobkyní žalované na její účet poskytnuto 20 000 Kč. Z 2 e-mailových (dne 20. 9. 2024 a 5. 10. 2024) a 2 listinných (dne 20. 9. 2024 a 5. 10. 2024) upomínek soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky. Z dopisu o zesplatnění a z předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění dlužné částky úvěru a že ji k úhradě této částky před podáním žaloby vyzývala. Z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že písemnost byla předána provozovateli poštovních služeb.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení smluvních podmínek, kterými byla žalovaná dle předmětné smlouvy vázána, a celý dluh žalované zesplatnila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně žalovanou několikráte upomínala, v souvislosti s čímž jí vznikly náklady na uplatnění její pohledávky ve výši 1 000 Kč.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku neuhradila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně náhrady nákladů na upomínání, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 010 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.