Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí celkem částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a dále zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou pravidelných 24měsíčních splátek. Sjednány byly také další volitelné služby, a to “Expres výplata“, zaručující schválení úvěru do 60 minut od ověření identity za [částka], „Bezpečná splátka“, umožňující klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, přičemž tuto výhodu je možné využít 2x za dobu trvání smlouvy za poplatek ve výši [částka] měsíčně, „SMS servis“ zaručující zasílání všech důležitých informací prostřednictvím SMS na telefonní číslo [tel. číslo] za poplatek [částka] měsíčně. Úročení úvěru bylo sjednáno tak, že v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší a v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši [částka]. Žalovaný na poskytnutý úvěr nehradil ničeho, a tak žalobkyně dne [datum] přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhala rovněž nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které činí [částka]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil žalobkyni ničeho, přestože byl žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzýván.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (ID úvěru: [Anonymizováno]) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnut žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách, s tím, že celková částka, kterou bude muset žalovaný žalobkyni zaplatit bude ve výši [částka]. V úvěrové smlouvě byl vtělen i přehled výše jednotlivých splátek. Konkrétně první splátka byla ve výši [částka], druhá až osmá splátka byla ve výši [částka] a devátá až dvacátá třetí splátka byla ve výši [částka] a poslední splátka byla ve výši [částka]. RPSN byla sjednána ve výši 49,2 %. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne [datum] soud zjistil, že v důsledku prodlení žalovaného s plněním došlo ke zesplatnění celého úvěru, a to ke dni [datum], přičemž k tomuto datu činila nová jistina úvěru částku [částka]. O zesplatnění úvěru byl žalovaný informován písemně dopisem žalobkyně ze dne [datum], tím byl vyzván, aby svůj dluh u žalobkyně ve lhůtě 14 dnů uhradil. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla tato výzva zaslána dne [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu nejpozději do [datum], a z podacího archu soud zjistil, že žalovanému tato výzva došla dne [datum].
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-lise smlouva závažně a bez zvláštních důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.
7. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsudku, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaný se žalobkyni zavázal vrátit včetně všech sjednaných poplatků částku [částka], a to ve 24 měsíčních splátkách. Pokud by byla uvažována pravidelná měsíční splátka ve výši [částka], činila by RPSN daného úvěru 58,99% a již za této situace lze smlouvu považovat za výrazně nevýhodnou pro spotřebitele. Nad tuto skutečnost však byly veškeré úroky poskytnutého úvěru rozpočteny pouze v rámci druhé až osmé splátky, čímž se smlouva stala výrazně nevyváženou v neprospěch dlužníka jako spotřebitele. Stejně tak poplatky sjednané za jednotlivé služby ve smlouvě hodnotí soud jako sjednané v neprospěch spotřebitele, když je soudu z úřední činnosti známo, že obdobné služby, jako je „Expres výplata“ či „SMS servis“, poskytují bankovní i nebankovní společnosti standardně bez účtování jakýchkoli poplatků. S ohledem na shora uvedené, má soud celou smlouvu za výrazně nevyváženou v neprospěch spotřebitele, a jednotlivá smluvní ujednání za odporující dobrým mravům. Tato nerovnováha je přitom v dané věci tak výrazná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Je nutné přihlédnout k tomu, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, kdy požaduje úplatu za poskytnutí úvěru významně vyšší, než je obvyklé a poplatky za služby, za které obvykle poplatky nejsou účtovány, spoléhaje přitom na tíseň, nezodpovědnost, či malou finanční gramotnost dlužníků je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí a nebezpečné, protože jde ve své podstatě o obchod s chudobou. Žalobkyně při sjednávání těchto smluv zcela vědomě kalkuluje s tím, že ve společnosti existuje určitý, nikoli malý, počet osob, které nejsou schopny pochopit a vyhodnotit ujednání ve smlouvě. Takové jednání však nemůže požívat právní ochrany.
14. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když podle ustanovení § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka]. Z předložených listin a tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nijak neodporoval, vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši [částka] žalobkyni vrátil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o zesplatnění dluhu a výzvě k úhradě ze dne [datum], v rámci, kterého žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku v poskytnuté lhůtě 14 dnů nevrátil, dostal se ode dne [datum] do prodlení a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.
15. Ve zbývající části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 48,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].