Výrok
I. Určuje se, že žalobce [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce], není vlastníkem motorového vozidla tovární značky [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], rok výroby [Anonymizováno], státní poznávací značky [SPZ], WIN: [Anonymizováno].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou, doručenou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [datum] dne domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že osobní motorové vozidlo specifikované ve výroku rozsudku je vlastnictvím žalovaného.[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] postoupil spis s ohledem na bydliště žalovaného zdejšímu soudu jako místě příslušnému.U ústního jednání dne [datum] žalobce navrhl změnu žaloby co do žalobního petitu I., tedy, aby soud rozhodl, že žalobce není vlastníkem osobního motorového vozidla specifikovaného ve výroku rozsudku. Změnu žaloby soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] připustil.Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla, kterou účastníci uzavřeli dne [datum] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo vozidlo tovární značky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], stát. poznávací značky [Anonymizováno] (dále také jen „předmětné vozidlo“), které žalobce [Jméno žalobce] prodal za částku [částka] žalovanému [Jméno žalovaného]. Ke kupní smlouvě byla přiložena plná moc ze dne [datum], podepsaná oběma účastníky, kterou žalobce zmocnil žalovaného k zajištění přepisu předmětného motorového vozidla. Z výzvy [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] adresované žalovanému má soud za prokázané, že byl žalovaný vyzván k předložení technického průkazu, osvědčení o registraci předmětného vozidla a dalších dokladů nutných k zápisu změny vlastníka nebo provozovatele, pokud je má k dispozici, a to z důvodu žádosti žalobce o zápis změny vlastníka silničního vozidla. Z usnesení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že řízení řízení o žádosti žalobce ve věci žádosti o zápis změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla, protože účastníci nedoložili chybějící náležitosti a nový vlastník neposkytl řádnou součinnost, neboť se mu výzvu k doložení zákonných podkladů nepodařilo doručit. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], předložené včetně vrácené poštovní dodejky, bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného ke splnění povinnosti z kupní smlouvy, kde se v čl. VI. zavázal na svůj náklad nahlásil veškeré změny v evidenci držitelů motorových vozidel s tím, že v opačném případě uplatní žalobce své právo u příslušných orgánů činných ve správním a případně v civilním řízení. Ze zprávy [právnická osoba] [adresa] – výdej dat z registru vozidel - má soud za prokázané, že od [datum] je v registru [Anonymizováno] jako vlastník i provozovatel vozidla reg. zn. [SPZ] zapsán [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce].Soud věc posoudil v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu Pl. ÚS 114/20 upravujícího pravidla pro zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, kdy úprava v zákoně č. 56/2001 Sb. (konkrétně § 8a odst. 2) zůstala beze změny. Ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. upravuje situaci, kdy jedna z osob, která má povinnost podat společnou žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva podle § 8 tohoto zákona, neposkytuje nutnou součinnost k podání společné žádosti. Ústavní soud dospěl k závěru, že právní řád v situaci předvídané v § 8a citovaného zákona poskytuje dosavadnímu i novému vlastníkovi při nesoučinnosti druhé osoby prostředky, jak změny nebo odstranění zápisu vlastníka dosáhnout, byť nikoli přímo v daném správním řízení, ale v rámci občanskoprávního soudního řízení (kdy bylo odkázáno na body 22 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], podle kterého lze provést odstranění nesprávného údaje v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není). Soud tak dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že již není vlastníkem uvedeného motorového vozidla.Podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 8 obdobně. O podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jeho předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalobce již není vlastníkem předmětného vozidla, když jej kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] prodal, přičemž se následně neúspěšně domáhal přepisu předmětného vozidla u příslušného správního orgánu, avšak s ohledem na to, že doklady, které byly vyžadovány, neměl k dispozici, protože je předal žalovaného, shledal soud žalobu důvodnou a vyhověl jí.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, když žalobce o náhradu jiných nákladů řízení, které mu vznikly, nepožádal.