Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

1 C 184/2023

Soud: Okresní soud v SemilechDatum rozhodnutí: 11. 12. 2024Č. j.: 1 C 184/2023-178Samosoudkyně: Mgr. Lenka VošvrdováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 4. 3. 2025Předmět řízení: o zrušení věcného břemeneECLI:CZ:OSSM:2024:1.C.184.2023.1
smlouva darovacíslužebnostvydrženívěcná břemena
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (80) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba o zrušení věcného břemene přístupu i vjezdu k domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa], přes pozemek č. p. [Anonymizováno] spolu s nesením přiměřené náhrady za zrušení věcného břemene vůči žalovaným se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 45 287 Kč k rukám zástupce žalovaných do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali zrušení věcného břemene přístupu i vjezdu k domu žalovaných č. p. [Anonymizováno] na pozemku ve společném jmění žalovaných st. p. č. [hodnota] přes pozemek žalobců č. p. [Anonymizováno] (v obci a k. ú. [adresa]) s tím, že ponesou přiměřené náhrady za zrušení věcného břemene vůči žalovaným. Žalobu odůvodnili tím, že věcné břemeno bylo založeno darovací smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene z 12. 8. 1993 mezi manželi [Anonymizováno] a žalovanými. Naplňování původní vůle zřizovatele věcného břemene však bylo vyčerpáno. V mezidobí došlo ke změně situace ve vztahu k důvodům, za nichž bylo věcné břemeno zřízeno. Okolnosti se změnily i od zamítnutí žaloby právní předchůdkyně žalobců [adresa] (sp. zn. [spisová značka]), tyto změny přitom vyvolávají hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Konkrétně byl fakticky zbořen původní dům, došlo také k úmrtí paní [jméno FO] (matky žalované č. [hodnota]). Žalobci pak na svém pozemku vystavěli nový dům, k němuž byla zřízena cesta výše z důvodu stálých sporů. Jejich záměrem je trvale změnit uspořádání využití pozemku tak, že původní příjezdová cesta už nebude takto ani využívána (což je legitimní výkon jejich vlastnického práva, žalobcům by měl zajistit větší ochranu vlastnických práv, bezpečnost a vyloučit možné konflikty, které při aktuálním způsobu zatížení služebného pozemku vznikají). O služebný pozemek se dále starají pouze žalobci. Žalovaní neudržují cestu ani v zimním období (až po zahájení řízení začali alespoň umetat cestičku pro pěší chůzi, auto však vždy v zimě parkují před vraty). Osoby přijíždějící k žalované blokují vjezd na cestu, což fakticky omezuje využívání cesty žalobci jako jejími vlastníky. Hospodářské zvířectvo žalované pak není nijak odděleno a vniká i na pozemek žalobců, mimo rozsah vymezeného věcného břemene. Další problém vzniká s volně pobíhajícími psy návštěv žalované. Žalobci tak po vyřešení věci s věcným břemenem plánují oplotit svůj pozemek, aby chránili své vlastnictví i osoby na svém pozemku. Žalovaná podle nich nechává otevřená vrata a oni jsou pak nuceni uklízet psí výkaly. Pokud se na pozemku žalobců pohybují pracovníci a dělníci objednaní žalovanou či osobami s ní spoluužívající její dům, jsou mylně informováni o právech, jaká jedna či druhá strana k pozemku chová. Pozemek je užíván s vědomím a dovolením žalované i jinými osobami, dochází tak ke zneužití práva žalovanou, a to v podstatě pravidelně a účelově. Žalovaná a s jejím dovolením další osoby cestu neúměrně zatěžují, zejména stáním na pozemku žalobců (cestě), vypouštěním vody na cestu atp. Žalovaná má přitom fakticky ke svému domu přístup z vícero směrů, včetně parkování a příjezdu. Na hranici pozemku má zbudovaný přístřešek, přes ten lze vjíždět auty dál na pozemek žalované. K využití pozemku žalobců tak již není důvod. V mezidobí došlo také k tomu, že na pozemku žalované byla zrušena garáž. Už tam tedy nepřejíždí na svůj pozemek, ale parkuje se na cestě. Na cestě rovněž opakovaně stával fekální vůz či kolony aut při oslavách žalované. Žalovaná takové okolnosti přitom žalobcům jen suše oznamuje, aniž by se o nějaké rozšíření užívacího práva dovolila. Původní účel příjezdu k domu je tím znovu rozšiřován a zneužíván nad snesitelnou míru. Za těchto okolností není možné stávající stav a trvání věcného břemene zachovat. Služebnosti nemohou být svémocně rozšiřovány. Právo odpovídající služebnosti by mělo být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. Další zásadní okolností bylo dlouhodobé nesplnění povinnosti být připojen na veřejnou kanalizaci. V předchozím řízení bylo totiž také argumentováno tím, že pro přítomnost kanalizační jímky se musí dostat k domu jímku vyčerpávající technika. Připojení však již bylo realizováno, a tak není třeba setrvávat na zachování věcného břemene k obsluze, příjezdu za účelem vyvážení septiku. Vzhledem k těmto novým okolnostem, pro způsob a rozsah využívání věcného břemene, ale také pro uspořádání věcí budoucích, je legitimní a spravedlivé vyřešit situaci zrušením věcného břemene. Ze strany žalované a s jejím dovolením i dalších osob dochází k extenzivnímu využívání pozemku žalobců, ke zneužívání práva. V takovém chování je nastolen hrubý nepoměr v právech dotčených osob. Žalobci jsou přesvědčeni, že práva žalovaných nijak zrušením věcného břemene neutrpí, neboť mají jiné vhodné alternativy přístupu i vjezdu ke své nemovitosti.

2. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Žalobci se podle nich stejně jako jejich právní předchůdci (v řízení sp. zn. [spisová značka] byla žalobkyní matka současné žalobkyně) opakovaně snaží o zrušení práva věcného břemene cesty k domu žalovaných, stejně jako opakovaně různými způsoby ztěžují žalovaným výkon tohoto práva, aby je ke zrušení přiměli. Soud se přitom v řízení sp. zn. [spisová značka] již se značnou částí jejich tvrzení vypořádal. Naplňování vůle zřizovatelů věcného břemene v žádném případě podle žalovaných nebylo vyčerpáno. Oproti době zřízení věcného břemene se situace v místě ani poměry účastníků nezměnily takovým způsobem, že by věcné břemeno pozbylo svého původního smyslu a významu. Matka žalobkyně nabyla darovací smlouvou z 12. 8. 1993 do svého vlastnictví mimo dalších nemovitostí i pozemek parc. č. [Anonymizováno] na níž věcné břemeno vázne. Zřízení věcného břemene bylo podmínkou původních vlastníků, na kterou výslovně vázali nabytí vlastnického práva právní předchůdkyní žalobců k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Po pozemku parc. č. [Anonymizováno] je vedena odnepaměti přístupová cesta k domu žalovaných č. p. [Anonymizováno]. Věcné břemeno chůze a jízdy po dotčeném pozemku bylo darovací smlouvou řádně zřízeno a posléze i zapsáno do katastru nemovitostí. Poměry, za nichž a pro něž bylo předmětné věcné břemeno zřízeno, pak nadále trvají. Okolnosti, v nichž žalobci spatřují hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku, resp. stavby č. p. [Anonymizováno] (i pokud by tato tvrzení odpovídala skutečnosti) by samy o sobě nebyly způsobilé přivodit zrušení věcného břemene. V mezidobí od zřízení věcného břemene totiž především nedošlo k žádné změně poměrů, která by mohla hrubý nepoměr založit. Žalobci, shodně jako jejich právní předchůdkyně v minulé řízení sp. zn. [spisová značka], předkládají tvrzení o neodpovídajícím užívání předmětného věcného břemene, neudržování cesty žalovanými, vnikání zvířat apod., která krom toho, že nejsou pravdivá, by ani v případě své pravdivosti nevedla ke zrušení věcného břemene, ale maximálně by žalobce opravňovala k uplatnění jiných práv a nároků, např. na omezení imisí apod. V reakci na jednotlivé body žalobců žalovaní uvedli, že na místě nedošlo k podstatné změně poměrů, dům č. p. [Anonymizováno] je stále stejně situován, nenastala zde žádná dispoziční změna stavby oproti stavu, kdy bylo věcné břemeno zřízeno, vchod do domu, stejně jako obslužné prostory jsou nadále situovány směrem k příjezdové cestě tvořené věcným břemenem. Žalobci již na svém pozemku zbudovali nový dům. Část pozemku č. [Anonymizováno] po níž je vedena přístupová cesta k domu žalovaných, byla žalobci v tuto chvíli de facto oddělena od zbytku jejich parcely valem z hlíny. To vše je však aktivním konáním žalobců, podle jejich volby a rozhodnutí, nikoliv objektivní změnou poměrů v místě oproti situaci při zřízení předmětného věcného břemene. Ke změně v potřebě užití přístupové cesty k domu žalobců pak oproti době zřízení věcného břemene nedošlo vůbec. Navíc, pokud žalobci, jak tvrdí, tuto cestu neužívají, pak se jeví jako postrádající smyslu a pravdivosti jejich tvrzení, že snad jakési „osoby přijíždějící k žalované blokují vjezd na cestu, což fakticky omezuje využívání cesty jejich vlastníky – žalobci“. Není pravdou, že by se o služební pozemek starali pouze žalobci a žalovaní naopak cestu vůbec neudržovali, a to ani v zimním období. Toto tvrzení je zcela účelové. Není pravdou, že by cesta byla blokována třetími osobami, nebo žalovanými, stejně jako není pravdou, že by žalovaní věcné břemeno užívali neúměrně či dokonce zneužívali. Věcné břemeno je užíváno pouze k přístupu k domu žalovaných, případně zastavení/zaparkování jen k době nutné pro nastoupení/vystoupení, či naložení/vyložení nákladu. Pokud žalovaní potřebovali či zamýšleli výjimečné užití cesty k jinému účelu, žalobce o to předem požádali, a v případě jejich nedovolení cestu takovým způsobem neužili. Jako příklad za všechny žalovaní uvádějí situaci, kdy se jejich vnuk ženil, a proto požádali žalobce, zda by mohl po dobu nezbytnou k ozdobení svatebních vozů tyto zaparkovat na příjezdové cestě. Žalobci mu toto neumožnili, vozy tedy na příjezdové cestě zdobeny nebyly. Tato situace, krom přístupu žalovaných k užívání věcného břemene, ilustruje zejména i přístup a „vstřícnost“ žalobců. K žalobci tvrzenému blokování cesty žalovanými žalovaní dále uvádějí, že to byli naopak žalobci, resp. původně jejich právní předchůdkyně a následně žalobci, kdo na této cestě, v úrovni u domu žalovaných nechal odstavené osobní vozidlo, a to od roku 2017 až do srpna roku 2023, aby tak ztížili žalovaným přístup k domu a omezili je v užívání věcného břemene. Až před započetím úkonů směřujících k podání nynější žaloby vozidlo odstranili. Na pozemek žalobců žádné hospodářské zvířectvo nevniká, tento argument se jeví jako absurdní, když žalovaní ani žádné hospodářské zvířectvo nemají, krom slepic umístěných v uzavřeném výběhu cca 100 m od parcely žalobců. Stejně tak je čistě účelové tvrzení o volně pobíhajících psech. Žalovaní sami psa nemají, návštěvy psy volně pobíhat nenechávají, pokud vůbec takové návštěvy kdy k žalovaným zavítají. Žádní pracovníci či dělníci se nad rámec nezbytného přístupu k domu žalovaných a v souladu s vymezením věcného břemene po cestě nepohybují. K užívání věcného břemene, a tím i pozemku žalobců je shodný důvod a s ním spojená shodná potřeba, jako v době zřízení tohoto věcného břemene. Na cestu žalovaní žádnou vodu nevypouští, pozemek žalobců je položen výše, než dům žalovaných, ani by to tedy nebylo možné. Otázka garáže byla řešena již v minulém soudním řízení, nejedná se tak v žádném případě o změnu poměrů. K argumentu žalobců, že smlouvou bylo zřízeno pouze věcné břemeno vjezdu a nikoli jiného přístupu, uvádí žalovaní, opět shodně jako v minulém řízení, kde byl stejný argument již prezentován a vyvrácen, že z práva vjezdu – tedy užití motorového či jiného vozidla – se argumentem a maiori ad minus, „od většího k menšímu“, automaticky dovozuje, že je-li vlastník pozemku povinen strpět jízdu přes svůj pozemek, je povinen strpět i např. chůzi přes tento pozemek, když právo chůze výslovně smluveno není, avšak chůze přes pozemek je zásahem do vlastnického práva vlastníka pozemku méně citelným, než jízda přes tento pozemek. Na předmětné cestě je závislá obslužnost domu č. p. [Anonymizováno], když není jinak možno ke vchodu do domu zajet. Tato cesta byla od svého počátku takto užívána - k přivážení nákupů k domu č. p. [Anonymizováno] a k celkovému přístupu k tomuto domu. Tento aspekt zřízení věcného břemene se spolu se zvyšujícím se věkem žalovaných stává stále důležitějším. Bez věcného břemene cesty by navíc prostor mezi vchodem do domu žalovaných a možným přehrazením pozemku žalobkyně činil maximálně 1,8 metru. Pokud by cesta zřízená věcným břemenem nebyla uvažována jako celkový přístup k domu žalovaných, bylo by nejen nemožné až ke vchodu domu zajet, ale nebylo by možné ani se např. z dveří vytočit s delším předmětem či např. s nosítky.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], zejména z rozsudku ze dne 13. 5. 2014, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 16. 8. 2014, soud zjistil, že zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo chůze a jízdy po povinném pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] ve prospěch každého vlastníka domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku st. p. č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa], za peněžitou náhradu, se po žalovaných již domáhala [adresa], narozená [datum], a to z důvodu zásadní změny poměrů mající za následek vznik hrubého nepoměru mezi oprávněním žalovaných oproti povinnosti žalobkyně, která nastala ve vztahu k právu jízdy faktickým přestavěním garáže v domě č. p. [Anonymizováno] na obytnou místnost, přičemž právě za účelem příjezdu automobilu ke garáži (a vjezdu či výjezdu z ní) bylo věcné břemeno zřízeno. Logickým důsledkem zrušení garáže bylo vybudování parkovacího stání žalovanými v těsné blízkosti hlavní silnice, brána před garážovým stáním je jednoduše otvíratelná, a umožňuje jednoduchý vstup na pozemek žalovaných a přístup po něm k domu žalovaných. Žalovaní tak využívaly povinný pozemek žalobkyně pouze z důvodu určité pohodlnosti, k občasnému příjezdu k domu autem, přestože přes jejich pozemek by bylo možné zajet autem až k rohu domu. Soud žalobu zamítl. Soud přitom vycházel ze zjištění, že do písemné smlouvy ze dne 12. 8. 1993, v rámci které byly žalobkyni darovány jejími prarodiči (a zároveň rodiči první žalované) nemovitosti – dům čp. [Anonymizováno] se st. p. č. [hodnota], a dále předmětný povinný pozemek p. č. [Anonymizováno], bylo zúčastněnými smluvními stranami spolu s žalovanými začleněno ujednání týkající se oprávnění žalovaných (resp. všech současných i budoucích vlastníků a uživatelů domu č. p. [Anonymizováno]) v podobě práva vjezdu po předmětnému pozemku [Anonymizováno] k domu č. p. [Anonymizováno]. Soud uzavřel, že žalovaní ve smyslu ust. 151o odst. 1 obč. zák. ve spojení s ust. § 134 obč. zák. jako vlastníci domu čp. [adresa] právo chůze a jízdy, odpovídající věcnému břemeni, zatěžujícímu pozemek ve vlastnictví žalované – p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], vydrželi k 19. 8. 2003. Domnělým právním titulem ke vniku takového práva a věcného břemene zcela jednoznačně byla smlouva ze dne 12.8.1993, na základě které mohli žalovaní (při výše nevyjasněných okolnostech přepisu textu smlouvy, obsahující na jiných místech pojem věcné břemeno, resp. „věcná břemena“) být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim právo odpovídající věcnému břemeni smlouvou vzniklo a poté náleží. Rozsah věcného břemene je dán opakovaným nepřetržitým způsobem užívání, když rozhodující je období 10 let od okamžiku uzavření Smlouvy (resp. od vzniku jejích ostatních účinků dle po vkladu práv do katastru nemovitostí), tj. jedná se o strpění možnosti přístupu a příjezdu k domu č. p. [Anonymizováno], nikoli strpění užívání celé plochy zatíženého pozemku [právnická osoba] žalobkyní se lze ztotožnit v tvrzení, že od doby vzniku věcného břemene nastala určitá změna poměrů (§ 151p odst. 3 obč. zák.), resp. určitá trvalá změna ve smyslu ust. § 1299 odst. 2 o. z. Neoddiskutovatelně bylo prokázáno výpověďmi účastnic i většiny svědků, především pak sdělením [právnická osoba] v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno] ze dne 13.5.2013 (spolu se stavebním výkresem), že v užívání stavby rodinného domu č.p. [adresa] (dům žalovaných) došlo ke změně (bez změny účelu takového užívání), když nadále jde o stavbu pro bydlení, avšak aktuálně o dvou bytových jednotkách (oproti stavu kolaudačního rozhodnutí z roku 1976), čehož bylo docíleno přestavbou stávající místnosti garáže a prádelny na pokoj a koupelnu, čímž vznikl samostatný byt obsahující dle dokumentace vstup se zádveřím, halu, koupelnu a WC, dvakrát pokoj a kuchyňských kout. V souvislosti s přebudováním garáže a prádelny pak žalovaní, jak je prokázáno výpověďmi účastnic i svědků, stejně jako některými předloženými fotografiemi, zbudovali v přímé blízkosti hlavní silnice pro automobily parkovací státní, které využívají jak žalovaní, tak jejich syn, případně návštěvy. Přesto však i nadále zůstává – byť logicky uvažováno i z výpovědí účastnic i svědků prokázáno s omezenější frekvencí – zachováno užívání pozemku žalobkyně v rozsahu přístupové cesty k hlavnímu vchodu domu žalovaných, a to jak pěší formou, tak automobilem, ať již v případě žalovaných, či jejich rodinných příslušníků navštěvujících je, či jiných osob jedoucích či jdoucích k žalovaným. Vedle toho se z výpovědí svědků podává, že další alternativou pěšího přístupu, fakticky užívanou žalovanými či osobami, které zaparkují v parkovacím stání, je pěšinka vedoucí úhlopříčně od parkovacího státní k rohu domu žalovaných přes jejich pozemek (p. č. [Anonymizováno], resp. dle listu vlastnictví č. [hodnota] ve výlučném vlastnictví 1. žalované), přiléhající jednak k hlavní silnici, jednak k povinnému pozemku žalobkyně. Fakt, že je tímto způsobem pěšky k domu přistupováno, byla prokázána i fotografiemi ze zimního období. Uvedený pozemek je přitom stabilně zatravněn, jde o louku bez jakéhokoli zpevnění. Soud ovšem nemá za prokázané, že by žalovaným nově vznikla - oproti stavu při uzavírání Smlouvy a následného desetiletého období poté - adekvátní možnost vstupu, resp. zejména vjezdu vozidly, k domu č. p. [Anonymizováno] také z opačné strany, než od hlavní silnice. Je pravda, že oproti době vzniku věcného břemene se poměry změnily v tom, že 1. žalovaná se stala díky darovací smlouvě uzavřené s žalobkyní výlučnou vlastnicí pozemku p. č. [Anonymizováno], situovaného (z pohledu od hlavní silnice) za domem žalovaných č. p. [Anonymizováno] a přilehající k pozemku p. č. [hodnota] (viz čl. 13 či 99), na němž má být dle svědků [adresa] a [Anonymizováno] obecní komunikace. Stav komunikace jsoucí ve vlastnictví patrně obce však neskýtá objektivně srovnatelnou možnost příjezdu vozidlem k oprávněné nemovitosti – domu žalovaných. Významné pak pro posouzení předmětného sporu je, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by od doby vzniku věcného břemene nastala změna ohledně pěšího přístupu k domu žalovaných přes cestu na pozemku p. č. [hodnota], protože taková možnost byla využívána již po celou dobu vzpomínek svědka [Anonymizováno] (při datu narození svědka 2.4.1982 lze dovodit, že tomu tak bylo již v době uzavřeni Smlouvy a následného 10ti letého období). Za změnu poměrů vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebného pozemku a výhodou panující stavby soud nepovažuje zvýšení počtu rodin užívajících dům žalovaných. Jednak nebylo žalobkyní prokázáno, že by dům obývaly samostatné tři rodiny (uvažováno alespoň v počtu 3-4 členů jedné rodiny), jednak pokud další rodinu má tvořit potomek žalovaných s nově založenou rodinou, pak takový způsob užívání lze u rodinného domu předpokládat, není ničím neobvyklým, s čímž by žalobkyně v době uzavření Smlouvy nemohla rozumně počítat. Přes dílčí zjištěné změny poměrů (trvalou změnu ve smyslu ust. § 1299 o. z.) soud neshledal, že by v daném případě díky tomu byl vyvolán hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci (pozemku žalobkyně p. č. [Anonymizováno] a výhodou panujícího pozemku, resp. panující stavby domu č. p. [Anonymizováno] (která se vzhledem ke skutečnosti, že zde ke dni 1.1.2014 jako dni nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. – dle jeho ust. § 3054 - nebyla dána totožnost vlastníka stavby, jím byli žalovaní v režimu společného jmění, s vlastníkem pozemku, na němž je stavba postavena, neboť výlučné vlastnictví pozemku st. č. [hodnota] svědčí pouze 1. žalované. Praktické využití části pozemku žalobkyně, zatíženého předmětným věcným břemenem, zůstává zachováno, neboť nadále slouží jako přístupová a příjezdová cesta nejen k oprávněnému domu č. p. [Anonymizováno], ale též k domu žalobkyně, jiné využití se prakticky za stávající situace vůbec nepředpokládá (např. v podobě záměru žalobkyně ve zbudování jiného přístupu k jejímu domu č. p. [Anonymizováno]). Při vizi zákonné podmínky pro zrušení věcného břemene soudem, a to v podobě vyvolaného hrubého nepoměru, nelze než uzavřít, že tento nemohl nastat mj. proto, že zatížení pozemku žalobkyně se snížilo v důsledku toho, že vedle přístupové cesty po povinném pozemku je pro účely chůze od parkovacího stání žalovaných k domu č. p. [Anonymizováno] střídavě využíván pozemek [Anonymizováno] ve výlučném vlastnictví 1. žalované, a že se zrušením garáž v domě žalovaných a zbudováním parkovacího stání nutně muselo snížit i zatížení jízdami automobilů. K úvaze, že v daném případě není trvalá změna poměrů takového charakteru, aby byla s to vyvolat hrubý nepoměr mezi zatížením pozemku žalobkyně a výhodou panujícího domu žalovaných, soud dospěl při hodnocení širších okolností věci. Nelze odhlédnout od toho, že věcné břemeno vzniklo s odpovídajícím právem nejen vjezdu do – nyní již neexistující – garáže v domě žalovaných. Vzniklo totiž jako obecně pojatá možnost jediného příjezdu k domu žalovaných (čemuž korespondují zjištění učiněná z obsahu smlouvy, jakož i z výpovědi 1. žalované a ze svědeckých výpovědí – s výjimkou osamocené výpovědi svědka [jméno FO] v argumentaci pouhého vjezdu do garáže -, ale ostatně i z výpovědi žalobkyně, o faktickém způsobu výkonu práva, jenž je rozhodný pro posouzení jeho obsahu, při výše uvedeném závěru o vydržení práva). Ze stejných důkazů má soud za prokázané, že právo dopovídající věcnému břemeni ovšem vzniklo i jako právo pěšího přístupu k hlavnímu – a dosud jediném typickém vstupu vchodovými dveřmi, umístěnými ve shodné stěně jako předchozí vrata garáže, do domu žalovaných (jehož alternativou nemohla a nemohou být tzv. francouzská okna z pokoje v přízemí na pozemek [Anonymizováno]), a to nejen pro vlastníky domu č. p. [Anonymizováno], ale i pro jeho návštěvníky. Pozemek p. č. [Anonymizováno] je ve výlučném vlastnictví 1. žalované od roku 1977, v tomto směru tedy od doby uzavření Smlouvy (1993) a vzniku věcného břemene vydržením v roce 2003 nenastala žádná změna. Účastníci řízení, kteří byli zároveň smluvními stranami Smlouvy, jakož i faktickými subjekty následně vzniklého věcného břemene a práva jemu odpovídajícího, zcela bez pochyb museli být s touto situací seznámeni, míněno zejm. žalobkyně, přesto přistoupili na zřízení práva vjezdu Smlouvu a následný mnohaletý faktický výkon práva chůze i jízdy po cestě na předmětném pozemku žalobkyně (korespondující ostatně již dříve navozenému stavu). Přitom již v době uzavření Smlouvy bylo nepochybně možné zřídit po pozemku 1. žalované (p. č. [Anonymizováno]) přístupovou cestu od hlavní silnice pěší formou do domu žalovaných a vozidlem do jeho bezprostřední blízkosti, aniž by byl zatížen pozemek žalobkyně. Soud tudíž uzavřel, že nastalá změna poměrů nevyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením služebného pozemku a oprávněním panující stavby, a proto byla žaloba zamítnuta. Dodal, že v řízení zjištěné neshody stran, vzniklé z faktického výkonu práva chůze a jízdy po předmětné cestě, nemohou být důvodem pro zrušení věcného břemene, jestliže se de facto odvíjejí toliko od rozdílných názorů účastníků na to, má-li být věcné břemeno nadále zachováno.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 (č. l. 7-8) soud zjistil, že žalobci žalované před podáním žaloby vyzvali k uzavření dohody o zrušení věcného břemene.

6. Z ohledání na místě samém ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že účastníci nejsou schopni dojít ke kompromisnímu řešení ohledně definitivního vyřešení cesty v podobě prodeje, odkupu části cesty, a smírné vyřízení věci není možné. Žalovaní mají na pozemku slepice ve výběhu. Zahrada a záhony se zeleninou na jejich pozemku jsou přitom udržované, žádný trus na nich není. Dešťová voda ze staveb na pozemku žalovaných je sváděna do nádrží nebo okapy pod zem. Pozemek žalobců je položen výše než pozemek žalovaných, cesta je od domu žalobců oddělena valem. Žalobce a) se vyjádřil v tom smyslu, že je připraven záměrně na cestě (opět) ponechat vozidlo (aby tím ztížil užívání cesty žalovanými). Žalobkyně b) uvedla, že cestu kvůli sporům se sousedy nevyužívají. Žalovaná popřela, že by od spodního přístřešku zajížděli autem až před dům.

7. Z výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že v okamžiku, kdy začali stavět nový dům se snažili s žalovanými domluvit na zrušení věcného břemene, což se nepodařilo, naopak ti jim komplikovali demolici a stavbu domu stížnostmi na průběh stavby. Pokud jde o pronikání vody, trubka směřuje dolů, jak bylo patrné při místním ohledání. Několikrát viděla, jak po pozemku žalovaných a po cestě pobíhá pes, a tím se cítí ohrožení, konkrétně v létě šlo o černého vlčáka. Před vraty parkují návštěvy žalovaných, jak vyplývá z fotografií. Na zahrádce měla žalobkyně slepice, a to asi v pěti až šesti případech, přičemž sami žádné nechovají.

8. Z výpovědi žalobce a) soud zjistil, že výstavba plotových vrat žalobců je v procesu, kdy jedná s příslušnými úřady ohledně rozšíření vrat. Dále vypověděl, že spatřil na pozemku žalovaných černého vlčáka. Cizí slepice jsou na jejich pozemku tak desetkrát do roka. Tryskající voda se u okapu žalovaných vyskytuje, pokud tam kolínko žalovaní nemají, s tím, že někdy tam je, někdy ne. Žalovaní cestu neudržují, objevují se na ní vyjeté koleje a díry, o údržbu se stará pouze žalobce. Fekální vůz již po cestě nejezdí s ohledem na to, že žalovaní jsou připojeni na kanalizaci. Žalobce po místním ohledání zaznamenal, jak vnučka žalovaných přijela po cestě k domu žalovaných a přivezla jim nákup, s tím, že většinou jejich rodina parkuje pod přístřeškem.

9. Z výpovědi svědka [adresa], otce žalobkyně a jehož manželka je neteř žalované, soud zjistil, že v minulosti již byla jeho rodinou podávána žaloba na zrušení věcného břemene. Aktuálně má postavený dům za domem žalobců, prostor mezi jejich domy je volně průchozí. Svědek uvedl, že se s žalovanými nebylo možné domluvit na odklízení sněhu, že se u něho objevovaly jeho slepice, proto mezi ním a žalovanými postavil plot, a volně pobíhali psi. Jako problematické vidí to, že žalovaní nechávali vrata otevřená. Dokonce když skládají dřevo, používají vjezd přes spodní přístřešek a vjedou až na svůj pozemek, aniž by potřebovali cestu zatíženou věcným břemenem.

10. Z fotografií založených ve spise soud zjistil, umístění cesty a obou domů (č.l. 13 – 14, 19), kdy mezi domy žalobců a žalovaných je cesta, že stav cesty umožňuje po ní jezdit vozidly (č. l. 51, 134-136), že před vraty (zavřenými) stála vozidla (č. l. 9-10, 41,42, 66-67, 126-129), že vozidla stála i na cestě (č. l. 52, 114, 124-125), v případě stříbrné [Anonymizováno] šlo o trvale zaparkované vozidlo žalobců) a to včetně bagru (č. l. 112-113) i fekálního vozu (č. l. 11, 16, 40, 131) a nákladního vozidla (č. l. 132), a na zahradě žalovaných (č. l. 106, 111, 123, 147, 150) či před přístřeškem na ulici (č. l. 122), že v zimním období byla na cestě vyhrnuta pouze pěšina pro pěší (č. l. 15, 20, 46, 110, 119-121, 138, 148, 151, 161 - 163). Z print screenu obrazovky soud zjistil, že žalobci nemají celý pozemek oplocený, chybí vrata (č.l. 101). Z fotografií na č.l. 124, 133 je rovněž patrné, že vrata u cesty jsou otevřená.

11. Z videozáznamů předložených žalobci je patrné, jak žalovaní skrz přístřešek ve spodní části zahrady projedou vozidlem ke spodní části domu, za účelem skládání nákladu a zase odjíždí, na dalším videu je patrné, jak jede vozidlo do střední části kopce a vyjíždí vraty u cesty a dále stékající voda z volně z neukončeného okapu za deště.

12. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění. Z faktury ze dne 16. 5. 2022 (č. l. 107) vyplývá jen to, že žalobce a) objednal přepravu z [adresa]. Z dalších fotografií předložených stranám k nahlédnutí pak vyplývá jen to, že se stalo to, že žalovaní měli slepice v záhonech a volně na zahradě (č. l. 115-118, 139,140), že na pozemku žalovaných byl pes (č. l. 144, 146), že na cestě byl pes (č. l. 43, 44, 65, 142-143, 145), že po cestě šel někdo s kočárkem (č. l. 149), že na zahradě žalovaných bylo složené dřevo (č. l. 137), že svod vody ze stavby žalovaných byl porušený (č. l. 109), že u hranice pozemku žalovaných je budovaný plot (č.l. 130), případně jde o fotografie popisující místo (č. l. 17, 18, 69, 133) nebo i fotografie rozmazané, z nichž není možné zjistit nic (č. l. 12, 45, 68, 141). Žádná skutková zjištění nebylo možné převzít ani ze vzájemné komunikace zástupců účastníků ohledně možného smírného vyřešení věci.

13. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

15. Z citovaného přechodného ustanovení vyplývá, že zánik věcného břemene jako věcného práva se řídi současnou právní úpravou, přestože k jeho vzniklo došlo za účinnosti dřívější právní úpravy.

16. Soud přitom neshledal, že by došlo k takové změně poměrů, kterou by vznikl hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Pokud žalobci tvrdili, že v důsledku otevřených vrat u cesty nebo u přístřešku žalovaných pronikají na jejich pozemek psi, nebylo prokázáno, že by se tak nemohlo stát skrz otevřený prostor u domu žalobců, když tito vypověděli, že oni sami vrata nemají (nicméně požadují, aby žalovaní si svá vrata zavírali). Pokud přesto na pozemek žalovaných nějaký pes pronikne, jde o ojedinělou záležitost (jak vyplývá z fotografie, na níž je zachycen jeden pes většího vzrůstu), a to vzhledem k tomu, že sami žalovaní žádného psa nemají a již ani jejich příbuzný, který měl psa malého vzrůstu, který se na fotografiích vyskytoval a jež zemřel. Jedná se tudíž v každém případě o zatoulaného psa. Nebylo prokázáno, že by cíleně žalovaní cizí psy na svůj pozemek vábili. Jako absurdní se jeví výtka žalobců, že nezavřením svých vrat žalovaní (míněno vrat u přístřešku, když z připojených fotografií vyplývá, že vrata u cesty jsou zpravidla zavřená) nedbají o zabezpečení a vystavují žalobce, kteří sami nemají celý pozemek oplocen, ohrožení. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by cesta byla zatěžována pohybem slepic žalovaných, které by vnikaly na pozemek žalobců, když žalovaní slepice sice mají, ty jsou ale zavřené ve výběhu, o čemž s ohledem na udržovanou zahradu žalovaných, kde je pěstována zelenina, aniž by prostor záhonků byl oddělen plotem, nemá soud pochybnosti. Pokud se nějaké slepice na pozemku žalobců vyskytují, jak dokládají připojené fotografie a tvrdil svědek [Anonymizováno], tak s ohledem na absenci kompletního oplocení pozemku žalobců, nelze s jistotou tvrdit, že se jedná o slepice žalovaných. I pokud by některá slepice žalovaných přelétla jí vyhrazený prostor, opět by se jednalo o ojedinělou záležitost, která by nebyla důvodem pro zrušení věcného břemene. Fotografie ženy s kočárkem na příjezdové cestě je pak dle soudu spíše než dokladem o zneužívání práva ze strany žalovaných, důkazem o vztazích mezi účastníky, kdy za problematické je vnímáno použití (rovné) cesty třetí osobou tlačící nestabilní tříkolový kočárek. Pokud pak žalobci argumentují zneužitím práva ze strany žalovaných nelze odhlédnout, že to byli oni, kdo ponechal zaparkované odstaveného vozidlo v blízkosti vchodu do domu žalovaných, a to po delší období a prohlášení žalobce ohledně jeho úmyslu s tímto vozidlem v průběhu místního ohledání. V řízení nebylo rovněž prokázáno, že by voda sváděná z domu žalovaných tekla na pozemek žalobců, míněno na cestu žalobců (když jinak je jejich pozemek s rodinným domem položený výše než žalovaných), když tato voda je vedena okapy pod zem a do nádrží, jak bylo patrné při místním ohledání. Soudu se jeví jako málo pravděpodobné tvrzení žalobce, že by žalovaní někdy kolínko u okapu měli a někdy ne, byť zástupce žalovaných připustil, že se stalo, že došlo k vyražení trubky. Pokud žalobci uváděli, že žalovaní v zimě prohrnují pouze pěšinu a ne celou šíři cesty, což svědčí pro to, že cestu vlastně nepotřebují, ani toto není dle soudu důvodem pro zrušení služebnosti. Břemeno vzniklo jako právo k přístupu k domu žalovaných, cituji z rozsudku zdejšího soudu č. j. [spisová značka] str. 14 „vzniklo jako obecně pojatá možnost jediného příjezdu k domu žalovaných“, na tom se nezměnilo ničeho, ani zbořením původního domu, ani smrtí matky žalované, ani výstavbou domu žalobců. Pokud žalovaní mají právo na příjezd k domu, mají i právo po této cestě chodit, což činí, jak vyplývá z fotografií dokládajících částečné prohrnutí cesty. Žalovaní jsou osoby vyššího věku, nelze vyloučit, že v blízké budoucnosti bude třeba, aby vozidlo z důvodu jejich zdravotního stavu zajelo přímo před dům, kde mají vchod, i v krátkém období, kdy je cesta pokrytá sněhem, a za tímto účelem byla prohrnuta v celé šíři cesty. Že je cesta využívána dokládá ostatně i tvrzení žalobce, který na podzim roku 2024 viděl, jak byl žalovaným přivezen autem nákup, i video, kdy vraty od cesty odjíždí auto od žalovaných s károu. K tvrzení žalobců, že žalovaní mohou k příjezdu k domu využít prostor přes přístřešek, mají tedy alternativu, jak se ke svému domu dostat, a proto je na místě věcné břemeno zrušit, rovněž soud nepřihlédl, a to i s ohledem na okolnost, že vyšší vozidlo se pod tento přístřešek nevejde a tudíž neprojede, i kdyby tomu však nebránila velikost přístřešku, projet a vytočit se by rovněž muselo přes ničím nezpevněný trávník, a to do kopce, což by pro těžší vozidlo mohlo být problematické a při nepřízni počasí i pro to osobní. Cesta zatížená služebností tudíž představuje jedinou zpevněnou cestu zajišťující přístup k domu, a to zejména pro těžší vozidla (např. hasičský vůz, sanitní vůz, apod.). Ostatně již v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene bylo nepochybně možné zřídit po pozemku žalovaných přístupovou cestu od hlavní silnice pěší formou od hlavní silnice do domu žalovaných a vozidlem do jeho bezprostřední blízkosti, aniž by byl zatížen pozemek žalobců, jak uvedl soud ve svém minulém rozhodnutí, ale přesto ke zřízení věcného břemene došlo. Pokud pak žalobci uváděli, že před vraty parkují vozidla a není možné vjet na cestu, což žalovaní popřeli, nebylo prokázáno, že jde o záležitost, která by byla nějak častá, a sama žalobkyně k frekvenci pouze obecně uvedla, že se to stává. Žalobce ostatně vypověděl, že rodina žalovaných většinou parkuje pod přístřeškem, a to za situace, kdy zároveň žalobkyně uvedla, že žalobci tuto cestu nijak nevyužívají a chtějí ji zatravnit, byť zároveň argumentují, že zaparkovaná vozidla omezují užívaní cesty z jejich strany. K argumentaci, že se žalovaní nepodílejí na údržbě cesty, soud pouze doplňuje, že i kdyby toto tvrzení bylo prokázáno, nebylo by to důvodem pro zrušení služebnosti, ale zakládalo by žalobcům jiné nároky. Závěrem tedy soud uvádí, že cesta je v současnosti udržovaná. Jedná se o jediný zpevněný přístup ke vchodu do domu žalovaných, který žalovaní užívají. Byť situace mezi účastníky je konfliktní, nedosahují tyto nesváry takové intenzity, že by bránily v užívání cesty. Pokud je záměrem žalobců užívat cestu jiným způsobem, není tato jejich vůle důvodem pro zrušení služebnosti. Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal, že by došlo k takové změně poměrů, kterou by vznikl hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku, ani že by ze strany žalovaných docházelo ke zneužívání práva, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů přiznal zcela úspěšným žalovaným. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 3 písm. c), § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 4 000 Kč (tj. 2 x 80 % 2 500 Kč) za každý z 9 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření k žalobě z 31. 1. 2024, porada s klienty ohledně možnosti smírného řešení věci, jednání s protistranou ohledně smírného řešení, účast při ohledání na místě a účast u 3 jednání, z nichž jedno trvalo přes 2 hodiny), částky 2 000 Kč za každý ze 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (vyjádření žalovaných k výzvám soudu ze 7. 6. a 8. 7. 2024) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s třemi cestami na jednání a jednou cestou na ohledání na místě náhrada za celkem 160 km (120 na trase [adresa] a zpět, resp. 40 km na trase [adresa] a zpět) v částce 1 187 Kč (38,70 Kč za litr paliv při průměrné spotřebě 4,70 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla) a podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 x 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací