Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 110/2026

Soud: Okresní soud v SemilechDatum rozhodnutí: 30. 7. 2026Č. j.: 10 C 110/2026-46Soudkyně: Mgr. Pavla ErlebachováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 33 990,02 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSSM:2026:10.C.110.2026.1
náklady řízenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 33 990,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 938,02 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 374,98 Kč a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 30 938,02 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 1,1 % ročně z částky 30 938,02 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 4 264 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 33 990,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 938,02 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 2 374,98 Kč a s úrokem ve výši 12,6 % ročně z částky 30 938,02 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že je věřitelkou pohledávky vzhledem ke smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené dne 12. 11. 2025 (s účinností od 20. 11. 2025) s původní věřitelkou žalovaného – [právnická osoba]. (IČO [IČO] – dále případně jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, případně „Banka“). Pohledávka vznikla z titulu smlouvy o úvěru – Express půjčka č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 20. 6. 2023 (dále případně jen „Smlouva o úvěru“). V souladu se Smlouvu o úvěru žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, který byl povinen splácet v 72 měsíčních splátkách po 882,54 Kč a hradit smluvní úrok ve výši 12,6 % ročně. Žalovaný povinnost splácet úvěr řádně a včas neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva na základě § 1977 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ke dni 24. 7. 2025 celou dlužnou částku zesplatnila, šlo o 35 378,01 Kč, z toho 30 938,02 Kč jistina, 3 052 Kč poplatky, 1 345,73 Kč smluvní úrok (který pak do dne postoupení pohledávky 20. 11. 2025 na žalobkyni vzrostl na celkem 2 374,98 Kč) a 42,26 Kč kapitalizovaný úrok z prodlení. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na 33 990,02 Kč (výše uvedená jistina a poplatky), na úrok z úvěru – kapitalizovaný do 20. 11. 2025 na částku 2 374,98 Kč, a dále z jistiny úvěru 30 938,02 Kč počínaje dnem 21. 11. 2025 (den po postoupení pohledávky) úrok z úvěru 12,6 % ročně a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně, vždy až do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu žaloba byla doručena do vlastních rukou podle § 49 odst. 2-4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále případně jen o. s. ř.) v důsledku uplynutí 10-i denní lhůty po připravení zásilky na poště k vyzvednutí a po zanechání výzvy o tom na adrese evidované v informačním systému evidence obyvatel jako doručovací adresa, resp. adresa místa trvalého pobytu žalovaného [§ 46b písm. a) o. s. ř.].

3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 12. 6. 2026, č. j. [spisová značka]. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 20. 6. 2023 vyplývá, že se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 794,54 Kč (spolu s pojištěním ve výši 88 Kč), s tím, že poslední splátka měla při řádném splácení činit 736,21 Kč (spolu s částkou pojistného celkem 824,21 Kč) spolu s dohodnutými úroky ve výši 12,60 % ročně a poplatky. Žalovaný měl začít úvěr splácet 18. 7. 2023. Smlouva rovněž obsahovala údaj o RPSN ve výši 13,33 % a další náležitosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Mezi sjednané poplatky patřily např. 800 Kč za prohlášení předčasné splatnosti úvěru, 600 Kč za odeslanou upomínku, 88 Kč měsíčně za pojištění a další poplatky. Ve Smlouvě bylo ujednáno, že Banka je v případě prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv pohledávky oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluhy za ihned splatné.

5. Výpisem z úvěrového účtu je doloženo, že žalovaný dnem 20. 6. 2023 čerpal sjednaný úvěr v plné výši 40 000 Kč, dohodnuté splátky však nesplácel řádně a včas, dostával se do částečného prodlení již před 22. 4. 2025, přičemž a poslední částečnou platbu 288,75 Kč provedl 22. 4. 2025. Banka přitom žalovaného opakovaně upomínala o řádné hrazení úvěru a úroků z úvěru, vyčíslovala aktuální dluh. V těchto upomínkách upozornila žalovaného též na vyúčtování smluvně stanovených poplatků 800 Kč za upomínku. Dne 24. 7. 2025 došlo právní předchůdkyní žalobkyně k zesplatnění úvěru a dluh činil 35 378,01 Kč, z toho na jistině 30 938,02 Kč, 2 752 Kč na poplatcích, resp. 3 052 Kč vč. částky 300 Kč jako nákladů na upomínání, a konečně úrok smluvní ke dni prohlášení splatnosti 1 345,73 Kč a úrok z prodlení k témuž datu 42,26 Kč.

6. Smlouvou ze dne 12. 11. 2025 doložila žalobkyně, že na ni Banka s účinností ke dni 20. 11. 2025 postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi Bankou a žalovaným dne 20. 6. 2023. Oznámením ze dne 27. 11. 2025 Banka oznámila žalovanému zmíněné postoupení pohledávky.

7. Při hmotněprávním posouzení věci vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále případně jen „Zákon o SÚ“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Skutkové a právní závěry soudu vyznívají následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Bankou) jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a Zákona o SÚ, ve které se Banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč.

11. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně podle § 86 Zákona o SÚ bylo dle názoru soudu dostatečné, nezakládající neplatnost smlouvy, která je podle § 87 odst. 1 zákona neplatností absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka]). Banka vycházela z příjmů uvedených dlužníkem, které ověřila na běžném účtu žalovaného, k dispozici měla i potvrzení zaměstnavatele žalovaného, společnosti [právnická osoba] o čistém příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce před datem uzavření předmětné úvěrové smlouvy v částce 27 476 Kč. Banka lustrovala žalovaného v adekvátních databázích. Pro posouzení výdajů porovnala dlužníkem uvedené údaje s normativními náklady v podobě životního minima a nákladů na bydlení, zohlednila i osobní stav dlužníka, který byl bezdětný, svobodný a bydlel v pronajatém domě. Z databází nezjistila žádné interní a externí splátky spotřebitelských závazků žalovaného, žádné se nepodávaly ani z výpisů z účtu. Při sjednané výši splátky a zjištěných příjmů a výdajů dlužníka pak soud neshledal žádnou okolnost, která by nasvědčovala tomu, že žalovaný nebude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, což ostatně činil po dobu téměř 2 let.

12. K poskytnutí úvěru žalovanému skutečně došlo, jak bylo prokázáno výpisem z účtu (o čerpání úvěru 40 000 Kč dne 20. 6. 2023), čímž Banka splnila své smluvní povinnosti, avšak žalovaný dohodnuté splátky řádně a včas nesplácel, a proto Banka v souladu s úvěrovou smlouvu úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k vrácení celého zůstatku úvěru. Výše dluhu ze smlouvy o úvěru byla v řízení prokázána a činila 30 938,02 Kč k datu zesplatnění 24. 7. 2025 na jistině, 3 052 Kč na poplatcích, dále 1 345,73 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku. Z hlediska zásad důkazního břemene nemůže žalobkyně prokazovat negativní tvrzení, že žalovaný nad ráme žalobkyní (její právní předchůdkyní) zohledněných úhrad ničeho dalšího na dluh z úvěru nezaplatil. Měl to být žalovaný, který by v řízení tvrdila dokazoval pozitivní okolnost případných dalších plnění na svůj dluh z předmětné smlouvy. Avšak žalovaný zůstal v řízení nečinný. Proto soud – při prokázání platného právního titulu nároku žalobkyně – žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33 990,02 Kč (jistina nesplaceného úvěru 30 938,02 Kč a dlužné poplatky 3 052 Kč). Dále byla žaloba důvodná co do částky úroku z prodlení podle § 1968 o. z. a 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., když žalobkyně jej požadovala z dlužné jistiny ode dne následujícího po postoupení pohledávky. Úrok z úvěru ve sjednané sazbě 12,6 % ročně z jistiny mohla žalobkyně požadovat jen po dobu 90 dnů trvání prodlení žalovaného (§ 122 odst. 4 Zákona o SÚ), tedy od 25. 7. 2025 do 23. 10. 2025. Od uplynutí 90 dnů po datu zesplatnění úvěru, tj. od 24. 10. 2025 může žalobkyně požadovat úrok z úvěru jen ve výši odpovídající zákonné úpravě úroku z prodlení, tj. 11,5 % ročně, tudíž úrok z úvěru ve smluvené sazbě 12,6% ročně z jistiny 33 990,02 Kč soud vyhodnotil jako oprávněný jen do 23. 10. 2025. Kapitalizace úroku z úvěru z částky 33 990,02 Kč za období od 25. 7. 2025 do 20. 11. 2025 (do data postoupení pohledávky na žalobkyni) představuje dle výpočtu soudu částku 1 345,17 Kč (za období 90 dnů od zesplatnění, tj. za dobu prodlení 25. 7. 2025 až 23. 10. 2025 v sazbě 12,6 % ročně – částka 1 056,02 Kč, dále od 24. 10. 2025 do 20. 11. 2025 v sazbě 11,5% ročně – částka 289,15 Kč). Žalobkyně požadovala za období od 25. 7. 2025 do dne postoupení pohledávky (20. 11. 2025) kapitalizovaný úrok z úvěru de facto 1 029,29 Kč (rozdíl mezi částkou 2 374,98 Kč a částkou 1 345,73 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru do doby zesplatnění úvěru k datu 24. 7. 2025), tedy oprávněný nárok na úrok z úvěru nepřekročila. Tomu koresponduje vyhovění žalobě výrokem I. tohoto rozsudku též v částce celkového kapitalizovaného úroku z úvěru 2 374,98 Kč (za období od 25. 7. 2025 do 20. 11. 2025), a naopak zamítnutí žaloby o přesah nároku na úrok z úvěru – v sazbě o 1,1 % vyšší než oprávněné sazbě 11,5 % ročně – počínaje 24. 10. 2025 (resp. od 21. 11. 2025, to při výše popsané kapitalizaci do data postoupení pohledávky 20. 11. 2025).

13. Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky (§ 1879 o. z.).

14. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 a § 155 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl v bodě II výrokové části rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

15. Ve věci ve zcela převažující míře úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 1 360 Kč, a dále náklady právního zastoupení 2 904 Kč. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen AT). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – po 700 Kč za jeden - celkem 2 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) - c), bod 3 AT, když šlo o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč), dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokát, tj. částka 504 Kč [0,21 x (2 100 + 300)]. Soud dodává, že do částky náhrady nákladů řízení nebyla zahrnuta odměna a hotové výdaje za úkon v podobě doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2026, neboť žalobkyně měla uvést rozhodná tvrzení a důkazní návrhy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného Bankou již v žalobě.Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit přímo advokátovi žalobkyně.

16. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací