Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 600 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 8 327 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částek- 12 720 Kč od 5. 12. 2023 do 22. 8. 2024,- 3 120 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení,dále ve výši 2,25 % ročně z částky 9 600 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění ve výši 17 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 720 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení, a to na základě tvrzení, že účastníci uzavřeli 4. 11. 2023 smlouvu o zápůjčce peněžní částky 9 600 Kč, poskytnuté žalovanému na účet č. [č. účtu] (pozn. soudu – dále v textu odůvodnění případně jen Účet žalovaného), přičemž žalovaný se zápůjčku a poplatek 3 120 Kč (celkem tedy 12 720 Kč) zavázal vrátit do 4. 12. 2023, což nesplnil. Žalobkyně se tak v řízení domáhala nevrácené jistiny zápůjčky 9 600 Kč, dále 3 120 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky, částky 2 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky smluvených v údajné smlouvě o zápůjčce, a konečně smluvní pokuty 2 707 Kč podle článku 2. 3. smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně se domáhala též úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky jistiny zápůjčky a tvrzeného poplatku – tj. celkem z 12 720 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení. V případě, že by soud měl pochybnosti o vyplacení jistiny zápůjčky na bankovní účet žalovaného, navrhla žalobkyně, aby taková skutečnost byla ověřena vyžádáním vyjádření bankovního ústavu, který vede Účet žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.Žalobkyně po výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně toho, že před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že výsledek tohoto posouzení nevzbuzoval důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, nedoplnila nijak skutková tvrzení ani důkazní návrhy. S poukazem na to, že za takové situace patrně soud rozhodne o tom, že předmětná smlouva je neplatná s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), uvedla žalobkyně, že požaduje vydání rozsudku o povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení – to, co dle neplatné smlouvy o zápůjčce obdržel, dále uhradit „úroky z prodlení v zákonné výši“, a konečně nahradit žalobkyni náklady řízení. Setrvala však na žalobě jako celku.Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě (dále též v podání po výzvě soudu k doložení řádného posouzení úvěruschopnosti, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 10. 2. 2025, č. j. [spisová značka]. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ke skutkovému a právnímu závěru soud stručně uvádí následující (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).Podle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto bezhotovostním převodem na jeho Účet celkem 9 600 Kč na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 11. 2023. Toto právní jednání však soud považuje za neplatné dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (resp. konkrétně pro neprokázání dostatečného prověření). Ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 jde v případě nedostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele o neplatnost absolutní. Nároky žalobkyně byly proto posouzeny dle § 2991 o. z. jako odpovídající povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, které v podobě částky 9 600 Kč přijal bezhotovostně na svůj Účet, což bylo doloženo zprávou [Anonymizováno] a. s., kterou soud v řízení vyžádal; šlo konkrétně o částku 5 000 Kč připsanou na Účet žalovaného 4. 11. 2023 a částku 4 600 Kč připsanou na týž účet 6. 11. 2023. Obě platby přitom byly poukázány z účtu vedeného na jméno žalobkyně – č. [č. účtu]. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uvedené peněžité plnění přijaté bez právního důvodu vrátil žalobkyni, přičemž z hlediska zásad důkazního břemene nemůže žalobkyně prokazovat opak, tj. negativní tvrzení, že žalovaný peníze nevrátil. Žaloba byla tedy v jistině nároku na vydání bezdůvodného obohacení – v částce 9 600 Kč – shledána důvodnou. Ve zbytku naopak zamítnuta (8 327 Kč – jako neplatně sjednaný poplatek 3 120 Kč, neplatně sjednané náklady vymáhání 2 500 Kč a neplatně sjednaná smluvní pokuta 2 707 Kč).Pouze částečně pak soud přisoudil žalobkyní požadovaný úrok z prodlení, neboť povinnosti vydat bezdůvodné obohacení žalovaným se nemohla týkat neplatně sjednaná splatnost vrátit žalobkyni částku 9 600 Kč ke dni 4. 12. 2023. Splatnost povinnosti na vydání bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, zjevně nebyla ani sjednána. Proto soud vycházel z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. a uzavřel, že povinnost žalovaného plnit byla vyvolána až výzvou věřitele, konkrétně výzvou zástupce žalobkyně ze dne 14. 8. 2024 (když ohledně předchozích výzev samotné žalobkyně nebyly v řízení doloženy důkazy jejich odeslání do dispozice žalovaného). Zásilka odesílatele – právního zástupce žalobkyně, o níž žalobkyně prokázala odeslání prostřednictvím [právnická osoba]., byla odeslána v den vyhotovení, do disposice žalovaného se dle úvahy soudu mohla dostat 3. pracovní den poté (pondělí 19. 8. 2024), následovala přiměřená lhůta k plnění (dle názoru soudu další 3 pracovní dny), která tak uplynula 22. 8. 2024. Teprve od následujícího dne 23. 8. 2024 je tedy žalovaný s plněním v prodlení, čemuž koresponduje rozhodnutí soudu o nároku žalobkyně na úrok z prodlení z částky 9 600 Kč až od 23. 8. 2024. Jinak je požadavek na úrok z prodlení, jakož i jeho výši (kterou žalobkyně uvedla již v žalobě), opodstatněn ustanovením § 1968, § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení 12,75 % ročně koresponduje časově adekvátní právní úpravě citované v předchozí větě a příslušné repo sazbě ČNB platné a účinné ke dni 23. 8. 2024. Ve zbytku požadavku žalobkyně na úrok z prodlení byla žaloba ve výroku II. částečně zamítnuta.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Jelikož poměr úspěšnosti účastníků ve věci je přibližně shodný (žalobkyni bylo přisouzeno 54 % z původně požadovaného nároku), nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).