Výrok
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku 4 565 Kč a smluvní pokuty 2 845,90 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 100 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala úroku z prodlení ve výši 1 169,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 100 Kč od 8. 6. 2023 do 26. 6. 2023.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 74 % nákladů řízení, a to konkrétně ve výši 1 724,20 Kč.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně, a to původně na zaplacení celkem 21 945,9 Kč (19 100 Kč jako jistina úvěru, 2 845,90 Kč jako smluvní pokuta a 100 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky), kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 465 Kč (žalobkyní uváděno i 4 565 Kč s tím, že k této částce byla připočtena částka 100 Kč uvedená výše jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to se zdůvodněním, že ve formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné uvedenou částku 100 Kč zahrnout do žádné z části návrhu), dále též kapitalizovaného úroku z prodlení 1 169,55 Kč odvozeného z výše „zákonné sazby“ za období od 7. 1. do 5. 6. 2023 z dlužné jistiny 19 100 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby, ke kterému žalobkyně přistoupila s tím, že není schopna prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrujícího (předchůdkyně žalobkyně – společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, ), bylo řízení výrokem I. tohoto rozsudku zastaveno v rozsahu částky kapitalizovaného úroku 4 565 Kč (de facto na kapitalizovaném úroku 4 465 Kč, v části 100 Kč jde o výše uvedené náklady vymáhání) a smluvní pokuty 2 845,90 Kč. Žalobkyně tvrdila, že výše uvedená její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným 7. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], poskytla žalovanému úvěr 19 600 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím do 6. 1. 2023 (spolu s dalšími platbami ve výši celkem 24 065 Kč). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným z titulu rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, následně individuálně dle Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.
3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 26. února 2024, č. j. 10 C 37/2024-15. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Při absenci tvrzení (důkazů) žalobkyně, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaný, soustředil soud pozornost na prokázání okolnosti, zda žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční plnění, a to de facto bez právního důvodu, jelikož žalovaný sám žádné tvrzení o důvodu přijetí peněžité částky neuvedl. V tomto směru ze zpráv [právnická osoba]. a z výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně (č. [č. účtu] u [právnická osoba].) má soud za prokázané, že z uvedeného účtu předchůdkyně žalobkyně byla poukázána a na účet majitele a jediného disponenta – žalovaného (č. účtu [č. účtu]) obdržel žalovaný celkem 19 600 Kč (v dílčích platbách: 7. 12. 2022 jednak 5 000 Kč, jednak 3 000 Kč, dále ve dnech 8. 12., 12. 12., 13. 12., 19. 12., 20. 12., 21. 12. a 22. 12. 2022 a 2. 1. 2023 částky ve výši 2 500, 1 500, 3 500, 3 x po 1 000, 700 a 400 Kč). Žalovaný netvrdil a neprokazoval, že z této částky předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni něčeho vrátil, přičemž žalobkyně nemůže prokazovat negativní tvrzení, že se tak nestalo.
5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, následně z individuálně určeného Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru č. [tel. číslo].
6. Výzvou ze dne 12. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně v uvedeném dni informovala žalovaného na základě plné moci udělené její předchůdkyní (původní úvěrující), že na ni přešla pohledávka této úvěrující založená smlouvu č. [tel. číslo]. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě celého závazku z titulu smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] ve výši celkem tehdy 26 562,10 Kč do 26. 6. 2023. Zásilka byla žalovanému zaslána na adresu jeho oficiálního trvalého bydliště – viz záhlaví rozsudku, a to dne 14. 6. 2023.
7. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy, poté učinil dále popsané skutkové a právní závěry.
8. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla (na adresu v státě odeslání) třetí pracovní den po odeslání.
10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celkovou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.). Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 o. z.).
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Po skutkové a právní stránce soudu učinil následující závěry. Žalobkyně v řízení prokázala (viz důkaz v odst. 5) svoji aktivní legitimaci pro podání žaloby, neboť prokázala postoupení pohledávky z titulu tvrzené smlouvy o úvěru č. [tel. číslo] z předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující na žalobkyni. Dále prokázala, že žalovaný v datech uvedených v odst. 4 odůvodnění rozsudku obdržel od předchůdkyně žalobkyně celkem 19 600 Kč na svůj individuální účet, jehož byla jediným disponentem. Právní jednání, na základě kterého se žalobkyně domáhala proti žalovanému peněžitého plnění, tj. jí tvrzenou smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], však soud považuje za neplatnou dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 odst. 1, 2 ZSÚ s ohledem na neprokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Proto žalobkyni může příslušet jen nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., kterého se ostatně žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby také fakticky domáhala. Bezdůvodné obohacení žalovaného činilo 19 600 Kč, z čehož dle tvrzení žalobkyně zůstává neuhrazeno 19 100 Kč. Pokud žalobkyně i po zpětvzetí žaloby požadovala nadále zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného do 7. 6. 2023 na částku 1 169,55 Kč, a dále od 8. 6. 2023 úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky dlužné jistiny 19 100 Kč do zaplacení, pak tento požadavek byl v rozsahu uvedeném ve výroku III. tohoto rozsudku shledán neopodstatněným. Připomínáno je zjištění z odstavce 6 odůvodnění tohoto rozsudku, že žalovaný byl žalobkyní k vrácení celého plnění, tj. i de facto k návratu bezdůvodného obohacení 19 100 Kč, vyzván písemnou korespondencí z 12. 6. 2023, odeslanou 14. 6. 2023. Ve smyslu § 573 o. z. je možné dovodit, že zásilka byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. v pondělí 19. 6. 2023. Podle § 1958 odst. 1 o. z. pak žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu, v posuzovaném případě lze podle názoru soudu tuto lhůtu spojovat s dalšími 3 dny, tj. plnit měl do 22. 6. 2023. Žalobkyně však žalovanému poskytla de facto benevolentnější lhůtu k plnění až do 26. 6. 2023. Úrok z prodlení je tak přisuzován ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., dále dle § 1968 a 1970 o. z., ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb. za dobu (nikoli dle žalobkyně od 8. 6. 2023) až od 27. 6. 2023, přičemž pokud jej žalobkyně chtěla kapitalizovat do 7. 6. 2023 na částku 1 169,55 Kč, pak i v této části byla žaloba – jak uvedeno shora zamítnuta.
18. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.
19. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v potaz prioritní zákonnou zásadu, tj. pravidlo úspěchu ve věci. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Zásada úspěchu ve věci je doplněna – pro případy, kdy není soudem rozhodnuto o meritu věci – mj. pravidlem o zavinění zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Podle něj jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Z původně požadovaného plnění 14 185 Kč (jistina tvrzeného úvěru 19 100 Kč, náklady na vymáhání 100 Kč a smluvní pokuta 2 845,90 Kč) bylo žalobkyni přisouzeno jen 19 100 Kč, ke zpětvzetí žaloby došlo ze strany žalobkyně na základě jejího procesního zavinění, tudíž celkovou úspěšnost žalobkyně je třeba posoudit v rozsahu 87 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 13 %, proto více úspěšná žalobkyně má v rozdílu těchto hodnot – 74 % - právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.
20. Náklady řízení žalobkyně tvoří jednak soudní poplatek 878 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 1 452 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 300 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 2., odst. 5 písm. a) AT), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 252 Kč [0,21 x (900 + 300)]. Z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 2 330 Kč pak 74 % činí 1 724,20 Kč.
21. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.