Výrok
I. Řízení se zastavuje pro rozdíl mezi požadovaným úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 49 877,46 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení a nově požadovaným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 877,46 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 30 442,23 Kč.
III. Žaloba se zamítá pro částku 19 435,23 Kč s kapitalizovaným úrokem 5 849,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 3 369,11 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně od 16. 7. 2024 do zaplacení z částky 49 877,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 10. 5. 2025 do zaplacení z částky 49 877,46 Kč.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 3 383,70 Kč k rukám [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 5. 2025 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 49 877,46 Kč s přísl. Tvrdila, že s žalovanou dne 21. 12. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které ji poskytla úvěr do výše 58 000 Kč. Žalovaná nedodržela dohodnuté podmínky smlouvy a žalobkyně prohlásila veškeré závazky z úvěru za splatné. K datu 9. 5. 2025 činil dluh žalované na jistině 47 973,46 Kč, na poplatku 1 904 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 849,63 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 3 369,11 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z doloženého příjmu 15 604 Kč a výdaje vypočtené žalobkyní na základě poskytnutých informací činily 14 504 Kč, což převyšovalo žalovanou uvedené výdaje 7 500 Kč, a proto žalobkyně zohlednila vyšší částku. Po odečtení výdajů od příjmů byla zjištěna platební kapacita 1 100 Kč, která byla vyhodnocena jako dostatečná pro splátku 970 Kč.
2. V podání ze dne 22. 7. 2025 žalobkyně učinila opravu požadovaného úroku, kdy na místo úroku ve výši 12,90 % ročně od 10. 5. 2025 do zaplacení z částky 49 877,46 Kč nově požadovala pouze úrok ve výši 12,75 % od 16. 7. 2024 do zaplacení z částky 49 877,46 Kč. Soud toto podání posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby a řízení podle § 96 zastavil pro rozdíl mezi původně a nově požadovaným úrokem.
3. Podle § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaná žádné důkazy nepředložila a k žalobě samé se nevyjádřila.Provedené důkazy4. Žádostí č. [hodnota] ze dne 16. 12. 2021 požádala žalovaná žalobkyni o úvěr ve výši 58 000 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, má 1 nezaopatřené dítě, bydlí v nájemním bytě a její měsíční čistý příjem činí 15 604 Kč. Měsíční výdaje uvedla 7 500 Kč. Žádosti žalované žalobkyně vyhověla a dne 16. 12. 2021 byla uzavřena úvěrová smlouva č. [hodnota], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 58 000 Kč. Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 12,9 % ročně a RPSN činilo 15,26 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách vždy k 15. dni v měsíci počínaje 15. 1. 2022. Výše splátky činila 970 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena 15. 12. 2029. Dále byl sjednán poplatek za zasílání výpisu poštou 45 Kč měsíčně a pojistné 67 Kč. Upomínka k uhrazení dlužné splátky byla sjednána ve výši 300 Kč/500 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru byla v čl. VIII. Odst. 1 domluvena smluvní pokuta 0,1 % denně a oprávnění banky zesplatnit úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky.5. Výpisem z účtu č. [č. účtu] je doloženo, že dne 21. 12. 2021 žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 58 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu] a splácela dluh pravidelně až do 15. 1. 2024. Zaplacené splátky činily v součtu 27 557,77 Kč.6. Upomínkami ze dne 25. 2. 2024, 3. 3. 2024, 26. 3. 2024 a 30. 4. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu. Dnem 17. 7. 2024 je datován dopis žalobkyně adresovaný žalované nazvaný jako Oznámení o zesplatnění úvěru. K zesplatnění pohledávky došlo ke dni 16. 7. 2024 z důvodu nehrazení sjednaných splátek. Odeslání dopisu je doloženo poštovní dodejkou.7. Dnem 28. 4. 2025 je datována předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému k zaplacení dlužné částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Odeslání upomínky žalobkyně prokázala poštovním podacím lístkem.8. Podle výpisu z účtu č. [č. účtu] za měsíc prosinec 2021 byla žalované připsána mzda 17 126 Kč, v listopadu 15 604 Kč, v říjnu 14 924 Kč a v září 9 682 Kč.9. Podle informací z [právnická osoba] měla žalovaná jeden další nesplátkový kontrakt pro debet na bankovním účtu s úvěrovým limitem 12 000 Kč, přičemž v listopadu 2021 vyčerpala 9 195 Kč,, žádost o poskytnutí úvěru 100 000 Kč žalovaná odvolala.Právní a skutkové zhodnocení věci10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. K posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila příjem na straně žalované výpisem z účtu a výdaje vypočetla na základě informací čerpaných ze žádosti žalované, kdy zohlednila způsob bydlení, počet členů domácnosti, místo bydliště, životní minimum, náklady na splátky jiných úvěrů i mandatorní výdaje, přičemž zjištěný výsledek převyšoval částku 7 500 Kč, kterou uvedla žalovaná. Žalobkyně tedy důvodně použila svou vypočtenou hodnotu 14 504 Kč. Až potud nemá soud vůči postupu žalobkyně výhrady, neboť použití vlastního relevantního matematického modelu je jedním z možných způsobů, jak výdaje dlužníka zohlednit. Nicméně následné vyhodnocení úvěruschopnosti žalované po zjištění příjmů a výdajů považuje soud za nesprávné, jelikož žalobkyně na majetkovou situaci pohlížela prostou matematikou, aniž by zohlednila další očividné skutečnosti, zejména to, že žalované po zaplacení všech výdajů (včetně nově sjednaného úvěru) zůstane volných pouze 130 Kč, což v případě jakéhokoliv mimořádného výdaje domácnosti nad rámec běžných mandatorních výdajů nepochybně negativně ovlivní její schopnost dostát všem svým závazkům. Zvláště za situace, kdy byla splatnost úvěru sjednána na dobu dlouhých 8 let. Žalobkyně tedy při uzavírání úvěrové smlouvy porušila své povinnosti podle § 86 ZSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).16. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 58 000 Kč, na níž žalovaná uhradila pouze 27 557,77 Kč, pak se žalovaná v důsledku neplatné smlouvy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 30 442,23 Kč a žalovaná je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Co do částky 30 442,23 Kč tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůtu k plnění uložil soud žalované v zákonné výši 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z důvodu pasivity žalované v řízení neměl žádné relevantní informace o jejích majetkových a výdělkových poměrech, ze kterých by mohl dovodit přiměřenou lhůtu k vrácení dluhu podle § 87 odst. 1 ZSU in fine. K tomu soud doplňuje, že nelze vycházet z informací zjištěných ke dni uzavření smlouvy, neboť podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.17. Co se týče požadovaného zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), neboť v případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle § 87 ZSÚ. Toto ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Poskytovatel úvěru má dle tohoto zákonného ustanovení nárok na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Žalobkyni tak vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran, ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.Náklady řízení18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný; byla úspěšná co do částky 30 442,23 Kč (61 %) a neúspěšná v částce 19 435,23 Kč (39 %), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 2 494 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 2 236,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 15 380,50 Kč. Z této částky je žalovaný povinna nahradit žalobkyni 22 %, tj. 3 383,70 Kč k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odměnu za vyjádření ze dne 7. 3. 2021 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností vylíčit rozhodné skutečnosti a předložit důkazy již spolu s podanou žalobou. Doplnění žaloby na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který způsobil žalovaný svou procesní obranou.19. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne 22. 7. 2025, neboť tvrzení zde obsažená měla být uvedena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.