Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 393 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 393 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má zdravotní pojišťovna právo na náhradu nákladů na hrazené služby, jež vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci. V dané věci žalobkyně vynaložila náklady na léčbu [jméno FO], nar. [datum], pojištěnce [žalobkyně], ve výši 3 393 Kč, jemuž žalovaný ublížil na zdraví. Žalobkyně žalovaného o úhradu vyzývala, k té však ze strany žalovaného nedošlo.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka s tím, že je omezen na svéprávnosti a tomu žádná výzva zaslána nebyla. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Rozsah omezení žalovaného byl stanoven rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 4. 2022, č. j. 40 Nc 22055/2021-43, kdy tento není způsobilý nakládat s finančními prostředky přesahujícími 400 Kč týdně a činit další vyjmenovaná právní jednání.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Sdělením Městského úřadu [obec] bylo prokázáno, že byl vydán příkaz č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19. 9. 2023. Dle uvedeného příkazu se žalovaný dopustil přestupku tím, že dne [datum] okolo 21:35 hodiny v [obec], ul [ulice] po vzájemné slovní rozepři napadl fyzicky [jméno FO], kdy fyzické napadání následně skončilo v kolejišti sokolovského vlakového nádraží, odkud je musela hlídka Policie ČR [obec] odvléct. Vyčíslením nákladů léčebné péče bylo prokázáno, že ve věci úrazu ze dne [datum] byl poškozený ošetřen na chirurgii a neurologii, byl proveden rentgen, dána fixační sádrová dlaha, v rámci následné péče byl dne 25. 4. 2023 vyšetřen chirurgem a dán cirkulární sádrový obvaz prstů. Výzvou ze dne 12. 11. 2024, včetně dokladu o odeslání, zaslanou na adresu trvalého bydliště žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětné částky, a to do patnácti dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že uvedená částka nebyla uhrazena, kdy žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval.
5. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
6. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu, kterým je soud v tomto řízení vázán, a podle kterého se žalovaný dopustil protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, a dále byla doložena výše nákladů na léčení poškozeného, které žalobkyně uhradila, rozhodl soud tak, že v souladu s citovaným ustanovením zákona o veřejném zdravotním pojištění uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady ve lhůtě stanovené § 160 o. s. ř. Dále soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzývala výzvou ze dne 12. 11. 2024 se lhůtou k plnění do patnácti dnů, žalovaný však úhradu neprovedl a je tedy zřejmé, že nejpozději 24. 12. 2024 se dostal do prodlení. Uvedená výzva byla žalovanému zasílána na adresu jeho trvalého bydliště, přičemž ta je shodná s adresou opatrovníka. Skutečnost, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti a byl mu ustanoven opatrovník se přitom nijak nedotýká nároku žalobkyně, když rozsah omezení žalovaného jej nezbavuje odpovědnosti za protiprávní jednání. Odpovědnost za přestupkové jednání pak bylo posouzeno v rámci přestupkového řízení, jehož výsledkem je soud vázán.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
11. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek je odůvodněn § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V daném případě je žalobkyně osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek dle shora citovaného zákona o soudních poplatcích, a tedy na žalovaného přešla povinnost tento soudní poplatek zaplatit. Soudní poplatek činí podle Položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč.