Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 169 633,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 512,50 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 168 888,70 Kč od 20. 1. 2025 do 18. 2. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 168 888,70 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 168 888,70 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 786 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Rámcové smlouvy č. [číslo]. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Podpisem Rámcové smlouvy žalovaný současně požádal žalobkyni o úvěr ve výši 175 444 Kč, který mu byl dne 21. 9. 2023 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázaný měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 250 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 12,9 % p. a., a to vždy k 20. dni měsíce počínaje dnem 20. 10. 2023 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 20. 7. 2030. Splátky od 20. 10. 2023 do 20. 10. 2024 byly splaceny, na splátku dne 20. 11. 2024 bylo ze strany žalovaného dne 20. 11. 2024 zaplaceno pouze 1 600,64 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla 731,61 Kč na úhradu jistiny splátky 869,03 Kč a částí ve výši 869,03 Kč na úhradu úroku splátky. Na splátku dne 20. 11. 2024 bylo ze strany žalovaného dne 21. 11. 2024 zaplaceno pouze 109,15 Kč, které byly započteny na úrok. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně dne 20. 1. 2025 k zesplatnění úvěru. Rámcovou smlouvou bylo dále sjednáno, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Dále se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván. Účet se tedy neměl nikdy dostat do debetu (záporného zůstatku). Navzdory shora uvedenému se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 745 Kč. Žalobkyně žalovaného o úhradu předmětných částek upomínala, žalovaný je však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené Rámcové smlouvy číslo [číslo], jejíž součástí je smlouva o úvěru číslo [číslo], a dále dodatku č. 11 má soud za prokázané, že vznikl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 175 444 Kč, kdy 100 444 Kč bylo určeno ke splacení dřívějšího úvěru a částka 75 000 Kč byla poskytnuta neúčelově. Doba splácení byla na 83 měsíců s výší splátek po 3 250 Kč měsíčně, splatných 200. den v měsíci inkasem z běžného účtu. Úroková sazba byla 12,9 % p. a., RPSN 13,7 %. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky, Ceník a Podmínky k používání úvěru, jež žalobkyně doložila, a jejichž součástí bylo ujednání o možnosti ukončení smlouvy, přičemž žalobkyně byla oprávněna požadovat předčasné splacení úvěrů mimo jiné v případě, že by žalovaný byl v prodlení s placením splátek. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 175 444 Kč dne 21. 9. 2023 na svůj běžný účet, jak vyplývá z potvrzení žalobkyně. Z negativního tvrzení žalobkyně a přehledu plateb pak bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně dne 20. 1. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů, tj. dluhu z úvěru ve výši 173 401,20 Kč a dluhu na běžném účtu 745 Kč., tj. v celkové výši 174 146,20 Kč do 29. 1. 2025. Nepovolený debet 745 Kč na běžném účtu dále žalobkyně prokázala předloženým výpisem z účtu. Přehledem plateb bylo dále doloženo, že požadovaná částka z úvěru 173 401,20 Kč se skládá z nesplacené jistiny 168 888,70 Kč a kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění 4 512,50 Kč.
5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěr nesplácel, vznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, dále sjednaných úroků a rovněž úroků z prodlení dle výše uvedených zákonných ustanovení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 786 Kč, tedy ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 6 786 Kč, kdy jiné náklady žalobkyně neuplatňovala.