Výrok
I. Řízení se zastavuje co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 19 355,04 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 526,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 174,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 171,42 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení a úrok 22,44 % ročně z částky 18 171,42 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka 22 355,04 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 25 482 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 118 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč. Celkovou částku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 548 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 1. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 7 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, částku dále částečně uhradil platbami v celkové výši 12 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu nákladů řízení.
2. Po podání žaloby vzala žalobkyně podanou žalobu částečně nazpět, a to co do částky 3 000 Kč, soud proto řízení co do této částky zastavil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s jistinou a poplatkem ve výši 23 142 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 16 118 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Strany si dále sjednaly službu komfortního a flexibilního splácení za sjednanou dobu trvání ve výši 5 524 Kč. Součástí smlouvy bylo rovněž pojistné ve výši 2 340 Kč. Částku v souhrnné výši 45 482 Kč se pak žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v pravidelných 78 měsíčních splátkách po 584 Kč týdně s tím, že poslední splátka je ve výši 514 Kč. Dle předmětné smlouvy činil úrok 88 % ročně a RPSN činí 156,09 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovaným stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky a zároveň výzva k úhradě datovaná dne 29. 9. 2023 byla dle podacího lístku odeslána žalovanému dne 27. 10. 2023. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky dále vyzván ještě předžalobní výzvou. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil před postoupením pohledávky částku 7 600 Kč, po postoupení pohledávky dále 12 000 Kč a po podání žaloby částku 3 000 Kč.
6. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 88 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 156,09 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (7,67 % p.a., dle ČNB 8/2021). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. [spisová značka], jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné toliko posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč a zaplatil dle tvrzení žalobkyně celkem 22 600 Kč. Je tedy zřejmé, že na jeho straně k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Proto soud žalobu ve výroku II zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byl potom v řízení nepatrně úspěšnější žalovaný, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.