Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 890,67 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 467,12 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 156 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne [datum], se kterou byla současně uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru k účtu č. [č. účtu], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 30 000Kč, který byl na základě dodatku dne [datum] snížen na částku 20 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením svých peněžitých závazků a žalobkyně prohlásila úvěr a další své pohledávky za okamžitě splatné, a to ke dni 1. 7. 2024. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Rámcovou smlouvou o finančních službách bylo prokázáno, že dne [datum] se žalobkyně mimo jiné zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně, kdy RPSN činilo 24,56 %. Žalovaný se zavázal uvedený úvěr splatit nejpozději do 4. 9. 2015 s tím, že v případě splacení vždy do jednoho roku je možné úvěr čerpat opakovaně. Dodatkem ze dne [datum] bylo prokázáno, že si strany sjednaly snížení výše úvěru na částku 20 000 Kč. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že konečný zůstatek účtu činil minus 23 467,12 Kč, kdy uvedená částka byla 1. 7. 2024 převedena na evidenční účet. Výzvou ze dne 11. 5. 2024 bylo prokázáno, že uvedeného dne žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 3 042 Kč s tím, že v opačném případě bude požadovat splacení celého úvěru 23 042 Kč. Výzvou ze dne 1. 8. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé částky 23 890,67 Kč, neboť k úhradě na základě předchozí výzvy nedošlo. Před podáním žaloby pak byl žalovaný vyzván k úhradě dne 13. 12. 2024, jak vyplývá z předložené výzvy z uvedeného data. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že k úhradě ze strany žalovaného nedošlo, když tento nic jiného netvrdil.
5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalovaný s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu, dále čerpal kontokorentní úvěr, který dále ani přes opakované výzvy žalobkyně nesplatil, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 156 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 956 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, sepis žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (pohledávky z úvěrových smluv), v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.