Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 233,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 233,07 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok dle tvrzení strany žalující vznikl na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a platných obchodních podmínek, na základě kterých žalobkyně dodávala do odběrného místa na adrese [adresa] elektřinu pro potřeby domácnosti a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral s tím, že cena bude určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování bude stanovena ve faktuře. Žalobkyně dne 8. 7. 2024 vyúčtovala žalovanému fakturou variabilní symbol [var. symbol] splatnou dne 29. 7. 2024, skládající se z částky 5 533,06 Kč představující cenu odebrané elektřiny a souvisejících služeb, a to za 0,546 MWh odebrané elektřiny ve fakturačním období od 7. 2. 2024 - 30. 5. 2024 a smluvní pokutu 200 Kč, ponížené o částku 1 500 Kč představující zaplacené zálohy. Smluvní strany si ve smlouvě v odstavci „Smluvní sankce“ dále ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč pro kategorii domácnost, přičemž v případě zákazníka s distribuční sazbou D01d nebo C01d dle ceníku [právnická osoba] se částka smluvní pokuty snižuje o polovinu. Žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradil zálohu za měsíc březen 2024 a duben 2024. Výzvou ze dne 2. 10. 2024 zaslanou doporučeně na sjednanou doručovací adresu, byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, tuto však neuhradil.
2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o dodávkách elektřiny, kde se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa [adresa] a žalovaný se zavázal za tyto dodávky energie hradit cenu dle ceníku pro produkt elektřina Standard, sazba D02d. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodané energie fakturou [číslo] na částku 4 333,07 Kč (z toho 100 Kč žalobkyně nepožaduje), kterou žalovaný neuhradil. V důsledku porušování platebních povinností žalovaného došlo k předčasnému ukončení stávající smlouvy, a to odstoupením žalobkyně ze dne 12. 6. 2024. Na základě čehož vzniklo dle smlouvy žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 3 000 Kč, kdy ujednání této pokuty je součástí smlouvy hlavní. Předžalobní výzvou ze dne 2. 10. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě předmětných pohledávek, uvedené částky však žalobkyni neuhradil.
5. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za podmínek stanovených zejména § 50 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému elektřinu při současné povinnosti žalovaného hradit jejich cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnost nedostál. Povinnost uhradit předmětné smluvní pokuty potom vyplývá ze smluvních ujednání stran, jež byla učiněna na základě ust. § 2048 a násl. ObčZ. Neuhrazením závazků v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle § 1968 a násl. ObčZ. Výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud této vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 o. s. ř.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 610 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 233,07 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy) realizovaných před 1. 1. 2025 a částky 300 Kč za jeden úkon (sepis žaloby), to vše před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 (resp. 6) písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.