Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 000 Kč od 2. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 552,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytové jednotky. Dlužnou částku v celkové výši 32 000 Kč žalovaný písemně uznal dne [datum] se splatností nejpozději do 1. 9. 2023, neuhradil však ničeho, přestože jej právní zástupce žalobce vyzval k úhradě dne 12. 2. 2025.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobci uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Uznáním dluhu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil žalobci částku související s pronájmem bytu za měsíce březen až červen 2023 ve výši 32 000 Kč. Uvedenou částku se pak zavázal žalovaný zaplatit žalobci nejpozději do 1. 9. 2023. Z negativního tvrzení žalobce vzal soud za prokázané, že uvedená částka uhrazena nebyla, přestože žalobce zaslal prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 12. 2. 2025, jež byla soudu rovněž doložena.
5. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
6. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi žalobcem a žalovaným existoval nájemní vztah, kdy žalovaný jako nájemce neuhradil žalobci nájemné a platby související s užíváním bytu za měsíce březen až červen 2023 ve výši 32 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl v plném rozsahu. Dále soud přiznal žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v požadované výši ode následujícího po dni, ke kterému měl žalovaný předmětnou částku nejpozději uhradit. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 o. s. ř. v délce tří dnů.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 552,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 000 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 490 Kč ve výši 1 782,90 Kč.