Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 716 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od 21. 10. 2023 do 1. 3. 2024, ve výši 14,75 % ročně z částky 3 600 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 12 600 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 603,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 716 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, uvedla heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu a registrací zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Žalovaná ve dnech [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum], a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. ú. [č. účtu] s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalované. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne 17. 10. 2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 10. 2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne 21. 10. 2023. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 2. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dála žalobou uplatnila nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, kdy v kapitalizované výši smluvní pokuta činí 1 116 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, a to na účet žalované č. ú. [č. účtu]. Úvěr byl sjednáván na dobu neurčitou, kdy žalovaná se zavázala splácet úrok úvěru vždy k 17. dni v měsíci s tím, že jistinu je možné splatit kdykoliv. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 40 % p. m. RPSN činilo 5511,44 %. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu, kdy pro ověření totožnosti žalované byla provedena vratná verifikační platba ve výši 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které by žalovaná byla v prodlení.
5. Z výpisu z účtu [právnická osoba]. a z vyžádaného výpisu z účtu žalované u [právnická osoba]. vyplývá, že ze strany žalobkyně byl žalované poskytnut úvěr dne 17. 6. 2023 ve výši 7 000 Kč a dne 3. 7. 2023 ve výši 2 000 Kč.
6. Z fotokopií občanského průkazu České republiky a průkazu zdravotního pojištění žalované soud zjistil, že tyto obsahují údaje totožnosti žalované, které korespondují s výpisem z informačního systému základních registrů.
7. Z dopisu ze dne 17. 10. 2023 soud zjistil, že tímto mělo dojít k zesplatnění předmětného úvěru.
8. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že tímto byla žalovaná vyzvána k vrácení poskytnutého úvěru, a to do tří dnů. Uvedená výzva byla zaslána žalované doporučeně poštou.
9. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela žalobkyní dne [datum] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, a to na účet žalované [č. účtu]. Úvěr byl čerpán žalovanou ve výši 9 000 Kč, úrok činil 40 % p. m., RPSN činilo 5511,44 %. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Z negativního tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uvedený úvěr nesplácela. K vrácení dlužné částky byla žalovaná prokazatelně vyzvána dopisem právního zástupce odeslaným dne 22. 2. 2024, a to do 3 dnů.
10. Podle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 5511,44 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami, tj. 60 % p.a. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 9 000 Kč a nezaplatila dle tvrzení žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 22. 2. 2024 zaslala žalované doporučenou výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 27. 2. 2024. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 2. 3. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
16. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 603,99 Kč. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku přiznaná částka představuje 26,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,41 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 716 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.