Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 30 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 5. 10. 2024 do 8. 6. 2026, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 42 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit celkem 60 180 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, poukázaný na bankovní účet žalovaného. Podle smlouvy se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, a proto byl v upomínkou celý úvěr zesplatněn. Od následujícího dne měl být žalovaný v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Před podáním žaloby byl žalovaný ještě vyzván k plnění předžalobní výzvou. Předmětem uplatněného nároku byla nesplacená jistina 30 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 12 000 Kč, celkem tedy 42 000 Kč, dále zákonný úrok z prodlení od 5. 10. 2024 do zaplacení. Současně se žalobkyně též domáhala zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od data prodlení žalovaného do dne odeslání předžalobní upomínky, kterou vyčíslila na 18 180 Kč.
2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] bylo prokázáno, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dne [datum] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na účet č. ú. [č. účtu]. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v podobě měsíčních splátek v minimální výši úroku přirostlého za daný kalendářní měsíc, přičemž výše smluveného úroku činila 40 % měsíčně. RPSN vyplaceného úvěru pak činila 5513,41 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas. Výpisem z účtu žalovaného vedeným u [právnická osoba] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v období od 5. 6. 2024 do 26. 6. 2024 žalovanému částku v souhrnné výši 30 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2026 a seznamu pohledávek soud zjistil, že uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Uvedenou částku žalovaný žalobkyni nevrátil, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně, ačkoliv byl žalovaný vyzván k jejímu vrácení ve lhůtě tří dnů, a to dle potvrzení o odeslání ze dne 2. 6. 2026 předžalobní výzvou datovanou dne 30. 5. 2026.
5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Soud došel k závěru, že úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o úroku (480 % ročně) a RPSN ve výši 5513,41 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým bylo shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami. Výše úroku a poplatků, které reflektuje RPSN, sjednaná v předmětné smlouvě přitom tuto hranici zcela zjevně podstatně přesahuje. Dle názoru soudu se tedy jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, neboť jde o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná.
12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč, na kterou nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Povinností žalovaného je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 9. 6. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 2. 6. 2026 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění tří dnů. Dne 9. 6. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
13. Soud dále výrokem II. ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně spočívající ve zbývajících úrocích a smluvní pokutě zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s .ř., kdy žalovaný měl ve věci převážný úspěch, tomu však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.