10 C 317/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 47 820 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu a registrací zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Žalovaný ve dnech 23. 8. 2023, 26. 8. 2023, 28. 8. 2023, 29 .8. 2023, 30. 8. 2023, 31. 8. 2023, 2. 9. 2023, 3. 9. 2023, 20. 9. 2023 uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 23. 8. 2023, 26. 8. 2023, 28. 8. 2023, 29. 8. 2023, 30. 8. 2023, 31. 8. 2023, 2. 9. 2023, 3. 9. 2023, 20. 9. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 22. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 22. 1. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 25. 1. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 26. 1. 2024. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 8. 2024. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále žalobou uplatnila nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kdy v kapitalizované výši smluvní pokuta činí 5 820 Kč. K výzvě soudu uvedla, že na dlužnou částku nebylo uhrazeno ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků ani jejich zástupců.

4. Ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to na účet žalovaného [č. účtu]. Úvěr byl sjednáván na dobu neurčitou, kdy žalovaný se zavázal splácet úrok úvěru vždy k 22. dni v měsíci s tím, že jistinu je možné splatit kdykoliv. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 40 % p. m. RPSN činilo 5 535,5 %. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu, kdy pro ověření totožnosti žalovaného byla provedena vratná verifikační platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které by žalovaný byl v prodlení.

5. Z výpisu z účtu [právnická osoba] vyplývá, že ze strany žalobkyně byl žalovanému poskytnut úvěr dne 23. 8. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 26. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, dne 28. 8. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 29. 8. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 30. 8. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 31. 8. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 2. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč, dne 3. 9. 2023 ve výši 2 000 Kč a dne 20. 9. ve výši 20 000 Kč. Dále z uvedeného výpisu rovněž vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil dne 14. 9. 2023 částku 3 147 Kč a dne 22. 9. 2023 částku 534 Kč.

6. Z fotokopií občanského průkazu České republiky a průkazu zdravotního pojištění žalovaného soud zjistil, že tyto obsahují údaje totožnosti žalovaného, které korespondují s výpisem z informačního systému základních registrů.

7. Z dopisu ze dne 22. 1. 2024 soud zjistil, že tímto mělo dojít k zesplatnění předmětného úvěru.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 8. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že tímto byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutého úvěru, a to do tří dnů. Uvedená výzva byla zaslána žalovanému doporučeně poštou.

9. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to na účet žalovaného [č. účtu]. Úvěr byl sjednáván na dobu neurčitou, kdy žalovaný se zavázal splácet úrok úvěru vždy k 22. dni v měsíci s tím, že jistinu je možné splatit kdykoliv. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba měsíční a její výše činí 40 % p. m. RPSN činilo 5 535,5 %. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu, kdy pro ověření totožnosti žalovaného byla provedena vratná verifikační platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně které by žalovaný byl v prodlení. Z negativního tvrzení žalobkyně sice vyplynulo, že žalovaný na úvěr nic nesplatil, nicméně vyžádaným výpisem z účtu bylo prokázáno, že minimálně dne 14. 9. 2023 byla uhrazena částka 3 147 Kč a dne 22. 9. 2023 částka 534 Kč, a to na účet a s uvedeným variabilního symbolu dle úvěrové smlouvy. K vrácení dlužné částky byl žalovaný dále prokazatelně vyzván dopisem právního zástupce odeslaným dne 7. 8. 2024, a to do 3 dnů.

10. Podle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 40 % měsíčně, přičemž konečná výše RPSN činila 5 535,5 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kterým byla shledáno rozporné s dobrými mravy čtyřnásobné překročení úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami, tj. 60 % p.a. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 30 000 Kč a zaplatil částku 3 681 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 16. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 7. 8. 2024 zaslala žalovanému doporučenou výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 12. 8. 2024. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. Dne 16. 8. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním vč. úroků ke dni vyhlášení rozsudku byl v zásadě (až na nepatrnou část) úspěch či neúspěch účastníků stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.