Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 088 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z důvodu, že žalovaná využila dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], a to ve vlaku č. [anonymizováno] mezi stanicemi [obec] a [obec], kde se přepravovala bez jízdenky v ceně 88 Kč a způsobila zpoždění vlaku. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku 6 700 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Konkrétně se jednalo o situaci ze dne [datum], kdy žalobkyně při cestě výše uvedeným vlakem bez jízdenky, přičemž její pes bez košíku napadl a poranil vlakvedoucí. Ta byla nucena zastavit vlak a zavolat PČR. Zpoždění vlaku v důsledku toho činilo 31 minut. Společnost [právnická osoba], jakožto následně postoupila pohledávku společnosti [právnická osoba], ta dále pohledávku postoupila žalobkyni. Žalované byla dne 10. 1. 2025 odeslána předžalobní výzva, žalovaná však částku neuhradila.
2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dle potvrzení ze dne [datum] podepsaného žalovanou a vystaveného ve vlaku [právnická osoba] vznikla žalobkyni pohledávka za jízdné ve výši 88 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025, žalovaná je však neuhradila. Následně byla pohledávka postoupena společnosti [právnická osoba], a poté žalobkyni.
4. Po právní stránce soud posoudil podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., zákona o drahách, kdy je zřejmé, že žalovaná se neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované jízdné nezaplatila. Na základě uvedeného jí tedy vznikla povinnost zaplatil jízdné a stanovenou přirážku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
5. Soud dále žalobu částečně zamítl, a to z důvodu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše přirážek za nepovolené zastavení a zpoždění vlaku. Žalobkyně sice po marné výzvě soudu, zaslané urgenci a nařízení jednání doplnila svá skutková tvrzení a označila důkaz v podobě Tarifu [Anonymizováno] platného v době incidentu, tento však v rozporu s jejím tvrzením k datové zprávě nepřipojila. Přestože byla žalobkyně na uvedenou chybu soudem upozorněna a zaslala soudu průvodní zprávu, že daný důkaz přikládá, předmětná datová zpráva opět danou listinu neobsahovala. Vzhledem k tomu, že ústního jednání se žalobkyně nezúčastnila, nemohla být tato vada zhojena a soudu nezbylo, než žalobu v uvedeném rozsahu zamítnout. Soud se přitom zabýval i tím, zda skutková tvrzení žalobkyně nevyplývají i z dalších důkazů, zejména potvrzení ze dne [datum] podepsaného žalovanou. Nicméně vzhledem k tomu, že předmětná část byla ručně škrtána, přepisována a doplňována, nebylo zřejmé, kdy a kým byly úpravy provedeny, a především zda byly kryty podpisem žalované.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.