Výrok
I. Určuje se, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, RZ [SPZ], VIN: [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na určení, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla. Žalobkyně dne [datum] jako prodávající uzavřela s žalovaným kupní smlouvu o převodu motorového vozidla Škoda Octavia, RZ [SPZ], VIN: [VIN kód]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému předala vozidlo i všechny související doklady a převzala kupní cenu. Kupující se však ani přes výzvu nedostavil na příslušný registr vozidel k provedení převodu vlastnictví, a vozidlo tak dosud nebylo na něj přepsáno. V registru silničních vozidel je tak i po uplynutí 7 let od prodeje žalobkyně stále vedena jako vlastník vozidla, ačkoli jím fakticky přestala být již uzavřením a splněním kupní smlouvy dne [datum]. Žalobkyni není znám současný pobyt žalovaného, ani místo, kde by se vozidlo nacházelo. Veškeré její pokusy o kontakt a nápravu situace byly bezvýsledné. Žalobkyně má na určení, že není vlastníkem výše uvedeného vozidla, naléhavý právní zájem, neboť je v registru vozidel dosud vedena jako vlastník a z tohoto důvodu jí hrozí právní následky (např. odpovědnost za přestupky, povinnost pojištění odpovědnosti apod.), ačkoliv vozidlo již fakticky nevlastní ani neprovozuje.
2. Žalovaný se ani na základě výzvy soudu k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný návrh.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou ze dne [datum] podepsanou oběma účastníky a prohlášením žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně prodala žalovanému vozidlo Škoda Octavia, RZ [SPZ], VIN: [VIN kód], a to za částku 6 000 Kč. Současně byly žalovanému předány i doklady k předmětnému vozidlu. Následně však nedošlo ke změně vlastníka v registru vozidel.
5. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom právní zájem.
6. Podle § 1099 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvu k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.
7. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
8. Soud se nejprve zabýval tím, zda je na určení vlastnického práva dán naléhavý právní zájem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 10/2006 má žalobkyně v zásadě právní zájem na určení vlastnického práva, neboť bez něj nelze eventuálně dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. Soud přitom nevyžadoval doložení zamítavého rozhodnutí ve správním řízení podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., neboť je zcela evidentní, že žalobkyně, jako prodávající, nedisponuje předmětným vozidlem a osvědčením o registraci vozidla, žalovaný nereagoval ani na výzvu soudu, a proto podstoupení tohoto správního řízení s jasně daným zamítavým závěrem by představoval přepjatý formalismus. Účelem občanského soudního řízení je přitom právě zajištění spravedlivé ochrany soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o. s. ř.).
9. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že v souladu s citovanými ustanoveními občanského zákoníku došlo dne [datum] k převodu vlastnického práva z žalobkyně na žalovaného, a to na základě uzavřené kupní smlouvy. Na základě této skutečnosti došel soud k závěru, že vlastníkem předmětného vozidla není žalobkyně, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (sepis návrhu) dle § 2 odst. 3 uvedené.