Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 700 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm³, registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 24. 2. 2025 do dne 24. 5. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně tak požaduje dlužnou částku skládající se ze základu příspěvku a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Z předložených listin soud zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm³, registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód], byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 24. 2. 2025 do dne 24. 5. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost stanovena v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 90 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. 30 Kč × 90 dní, celkem ve výši 2 700 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne 18. 6. 2025, žalovaný ji převzal dne 3. 7. 2025 a splatnost příspěvku nastala dne 1. 9. 2025. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou dle § 142a o. s. ř., avšak žalovaný na výzvy nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
5. Žalovaný, coby provozovatel motorového vozidla, má podle § 6 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „POPV“), povinnost zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti. Žalovaný ve výše uvedeném období tuto povinnost nesplnil, žalobkyně proto dle § 46 POPV zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do tzv. „garančního fondu“. Žalobkyni tak vzniklo podle § 45 POPV vůči žalované právo na úhradu uvedeného příspěvku, přičemž výše denní sazby byla stanovena v souladu s § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalobkyně má vedle příspěvku právo na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.