Výrok
I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 149 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 786,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 904,63 Kč, úrok 15 % ročně z částky 2 604,60 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 604,60 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 149 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 5 449 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 636 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 389 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 240 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, přičemž uhradil celkem 8 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, částku však žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s jistinou a poplatkem ve výši 3 525 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 636 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Strany si dále sjednaly službu flexibilního splácení za sjednanou dobu trvání ve výši 389 Kč. Součástí smlouvy bylo rovněž pojistné ve výši 1 924 Kč. Částku v souhrnné výši 12 449 Kč se pak žalovaný zavázal splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 240 Kč týdně s tím, že poslední splátka je ve výši 209 Kč. Dle předmětné smlouvy činil úrok 43 % ročně a RPSN činila 117,18 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovaným stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky a zároveň výzva k úhradě datovaná dne 21. 10. 2025 byla dle podacího lístku odeslána žalovanému dne 21. 11. 2025. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky dále vyzván ještě předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil před podáním žaloby částku 8 300 Kč.
5. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 43 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 117,18 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,63 % p.a., dle ČNB 11/2022). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud dále dospěl k závěru, že vztah účastníků nemohl být posouzen ani dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč a zaplatil dosud dle tvrzení žalobkyně částku 8 300 Kč. Je tedy zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení na jeho straně nedošlo. Soud proto žalobu zamítl, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.