Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 3 887,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 065 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení a z částky 13 065 Kč od 22. 7. 2023 do 17. 6. 2024.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 887,78 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum].
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:
4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a s poplatkem za službu [Anonymizováno] ve výši 165 Kč splatných do 21. 7. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč v projednávané věci činí 29 % z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 348 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,46 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 348 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř třicetisedminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč. Žalobkyně odeslala dne 7. 6. 2024 žalovanému výzvu k úhradě dluhu, dne 12. 6. 2024 byla výzva žalovanému doručena, dne 17. 6. 2024 měl žalovaný plnit a od 18. 6. 2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 650 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (5 856,75 Kč, tj. 35,57 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (10 608,21 Kč, tj. 64,43 %) při výsledku 28,86 % z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.