Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 3 535,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 688 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení a z částky 7 688 Kč od 25. 6. 2023 do 1. 4. 2024.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 535,74 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum].
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 550 Kč, s poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 770 Kč, s poplatkem za službu [Anonymizováno] ve výši 165 Kč a s poplatkem za službu Informační SMS servis ve výši 203 Kč splatných do 28. 12. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok.
8. Souhrnný poplatek ve výši 1 550 Kč v projednávané věci činí 31 % z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 372 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 9,63 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 372 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než třicetiosminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný dosud neuhradil ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 5 000 Kč. Žalobkyně odeslala dne 24. 3. 2024 žalovanému výzvu k úhradě dluhu, dne 27. 3. 2024 byla výzva žalovanému doručena, dne 1. 4. 2022 měl žalovaný plnit a od 2. 4. 2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně a částečný úspěch žalovaného je přibližně stejný.