Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 914,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 914,31 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zaplacení částky 16 683,07 Kč s úrokem ve výši 29,49 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 985,69 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a z částky 30 900 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 208,58 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).
2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.
5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 30 000 Kč a úrok ve výši 54 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané minimální výši, a to vždy do každého 20. dne v příslušném měsíci. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 2 085,69 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.
8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. Uvedený smluvní úrok ve výši 54 % ročně je příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému, přičemž uvedený úrok ve výši 54 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 9,43 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 54 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř šestinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o o úvěru ze dne [datum] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 2 085,69 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 27 914,31 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 30. 5. 2024 výzvu k úhradě dluhu, dne 4. 6. 2024 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 14. 6. 2024 měl žalovaný plnit a od 15. 6. 2024 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 1 044 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného odečetl od částečného úspěchu žalobkyně při výsledku 25,20 % z částky 4 140 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 14b a. t. a 21 % DPH ve výši 504 Kč (počítáno z částky 2 400 Kč).