Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 000 Kč od 1. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o částku 3 683 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 17 683 Kč od 17. 11. 2025 do 31. 12. 2026 a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 3 683 od 1. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 17 683 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17.11.2025. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [číslo], kdy na základě uzavřené smlouvy ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 3 683 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně se celkem domáhá zaplacení částky ve výši 17 683 Kč představující dlužnou jistinu a smluvní úrok. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.
2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil.
3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru č. [číslo], kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného uvedený v předmětné smlouvy, číslo účtu [č. účtu]. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny i smluvní úrok, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a sjednaného úroku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit za podmínek zde sjednaných, kdy počáteční výše měsíční splátky činila 1 621 Kč a tato se každý měsíc měnila dle pravidel uvedených v článku III. odst. 1 smlouvy. Zápůjční úroková sazba činila 80 % a RPSN úvěru činilo 117,10 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou.
5. Pohledávky vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.
6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka ve výši 14 000 Kč. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.
12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 80 %, přičemž konečná výše RPSN činila 117,10 %. Z ujednání o smluvním úroku je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).
13. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (červenec 2025) cca 8,34 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 14x vyšší. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku ve výši 14 000 Kč, na které doposud žalovaný neuhradil ničeho, je tedy povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 14 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 18.12.2025, kterou žalobkyně žalovanému odeslala prostřednictvím poštovní přepravy dne 22.12.2025 a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 30.12.2025, a žalovaný měl plnit den následující (tj. dne 31.12.2025), a v prodlení je tak od 1.1.2026. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 1.1.2026 do zaplacení.
15. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru.
16. Ve zbývajícím rozsahu o částku 3 683 Kč, úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 17 683 Kč od 17.11.2025 do 31.12.2026 a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 3 683 od 1.1.2026 do zaplacení pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky nad rámec přiznané jistiny úvěru vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 450 Kč. Protože žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 79 % (14 000 Kč) a neúspěšná v rozsahu 21 % (3 683 Kč), má právo na náhradu 58 % nákladů řízení. Tyto náklady činí částku 2 500 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení, když advokátovi náleží odměna podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby po 400 Kč z tarifní hodnoty ve výši 17 683 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokáta připočítaná 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Z částky 2 500 Kč pak žalobkyni náleží 58 %, tj. částka ve výši 1 450 Kč.
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.Odůvodnění: