Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 059,72 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 2 059,72 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o 751,28 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 751,28 Kč od 12. 2. 2023 do zaplacení se zamítáIII. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 693,87 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 2 811 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Smlouva o úvěru byla uzavřená se společností [právnická osoba]., IČ [IČO], zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 229796, sídlem [adresa]. Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], jako postupitelem a společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa] IČ [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Obě smlouvy o postoupení pohledávek jsou součástí tohoto žalobního návrhu. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2023-02-11. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 751,82 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 59,18 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce (nebo potvrzením o provedené platbě), ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2024-04-04. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle článku II.2.b. smlouvy, kdy je poplatek stanoven jako vyšší než v případě řádného splácení, nicméně jelikož žalovaný překročil dobu splatnosti úvěru. Poplatek obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Žalobce dále sděluje, že žalovaný dal souhlas se zpracováním osobních údajů a také souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.“.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádná ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporná tedy neprohlásila a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.
3. Ke stavu věci soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli za pomoci prostředků dálkové komunikace dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] v níž se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše 2 000 Kč s tím, že úrok byl stanoven pevnou částkou ve výši 59,18 Kč za předpokladu, že úvěr bude řádně splacen ve sjednaném termínu do 11. 2. 2023. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že žalovaný uhradí v případě čerpání úvěru jednorázovou splátku ve výši 2 435,09 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 30 dnů od odeslání finančních prostředků a dále bylo sjednáno, že do zmíněné jednorázové splátky je započten poplatek za sjednání úvěru ve výši 375,91 Kč, který je specifikován v Sazebníku. Smlouva dále obsahovala ujednání o vlastnostech úvěru při překročení doby splatnosti, přičemž pro tento případ bylo stanoveno, že žalovaný vedle smluveného úroku 59,18 Kč uhradí poplatek za sjednání úvěru ve výši 751,82 Kč, celkem tedy 2 811 Kč. Uvedená společnost jako úvěrující se zavázala poskytnout peněžní prostředky do tří dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva dále obsahovala ujednání o následcích porušení smlouvy a sankce, přičemž v uvedené části smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn dále sjednaných pokut nesmí přesáhnout součin 0,5 a celkové částky úvěru. Z potvrzení společnosti Air Bank a.s. ze dne [datum] vyplývá, že z účtu společnosti [právnická osoba] vedeného pod č. [č. účtu] byla odeslána částka 2 000 Kč na účet vedený u této banky pro žalovaného jako majitele pod č. [č. účtu], a to dne [datum] identifikovaná variabilním symbolem [var. symbol], tj. rodným číslem žalovaného. Soud z obsahu zmíněné smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že účet, na který byla částka převedena, je účtem, který je uveden jako účet žalované v záhlaví zmíněné smlouvy. Poskytnutí peněžních prostředků, tj. popsaná transakce částky 2 000 Kč mezi uvedenými účty dále vyplývá z potvrzení banky ČSOB, a.s. předložené žalobkyní. Soud měl dále k dispozici výsledky hodnocení úvěruschopnosti žalovaného provedeného pře uzavřením smlouvy. Soud dále zjistil, že společnost [právnická osoba]. a společnost [právnická osoba]. žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedené smlouvy tak, jak vyplývá ze seznamu postoupených pohledávek tvořícího přílohu č. 1 k uvedené smlouvě a následující den, tj. [datum], uzavřela posledně označená společnost opět smlouvu o postoupení shodných pohledávek, tentokráte se žalobkyní. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno prostřednictvím přípisu ze dne 4. 4. 2024 ze strany společnost [právnická osoba]. a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě svého dluhu prostřednictvím písemné předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2024, která téhož dne byla podána k poštovní přepravě tak, jak vyplývá z příslušného podacího lístku.
4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že uzavřením zmíněné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] vznikl mezi společností [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. obč. zák. s tím, že uvedená smlouva s ohledem na postavení žalované jako spotřebitele dále podléhala úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně prokázala, že společnost [právnická osoba]. poskytla na základě uvedené smlouvy peněžní prostředky z poskytnutého úvěru ve výši 2 000 Kč a to dne [datum], a žalovanému tak vznikla povinnost uvedené peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem 59,18 Kč. Jelikož žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že povinnost vyplývající z uvedeného úvěrového závazku dosud nesplnil, uložil mu soud splnění této povinnosti, tj. zaplacení vyčerpaných úvěrových prostředků ve výši 2 000 Kč spolu se smluveným úrokem 59,18 Kč žalovanému v tomto rozsudku a dále mu vedle toho uložil povinnost zaplatit z této dlužné částky, tj. z jistiny úvěru a úroku, jež se stal součástí uvedené jistiny, úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák., jdoucího ode dne následujícího po sjednané splatnosti, tj. od 12. 2. 2023 do zaplacení. Uložení uvedené povinnosti se stalo ve prospěch žalobkyně, neboť soud dále dospěl k závěru, že žalobkyní předložené smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých podle ustanovení § 1879 obč. zák. došlo k postoupení pohledávky, jejímž současným věřitelem je tedy žalobkyně. Na druhé straně však soud zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 751,28 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, neboť toto ujednání, které je ve smlouvě formálně označenou jako Poplatek za sjednání úvěru při překročení doby splatnosti, podle jeho obsahu považuje za skryté ujednání o smluvní pokutě, neboť tento poplatek byl zjevně stanoven nikoliv jako platba určitých nákladů, ale platba, kterou má žalovaný uhradit pro případ porušení smlouvy, tj. vzniku prodlení. Soud přihlédl ke skutečnosti, že smlouva obsahovala samostatné ujednání o smluvní pokutě, tedy platbách smluvených pro případ porušení smlouvy, a ujednáním o uvedeném poplatku je právním jednáním, které soud považuje za neplatné podle § 580 odst. 1 obč. zák., neboť se příčí dobrým mravům. Uvedenou nemravnost soud spatřuje v tom, že úvěrující začlenil do smlouvy toto ujednání nad rámec již sjednaných smluvních sankcí (smluvní pokuty), čímž obešel ustanovení § 122 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru upravující jeho omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele. Na uvedeném závěru nemění nic to, že žalobkyně jiné smluvní pokuty nepožaduje, ale významný je pouze závěr o tom, že sjednání uvedeného poplatku označeného jako Poplatku za poskytnutí úvěru byl ve smlouvě zastřen jeho skutečný účel, tj. uhradit platbu v případě porušení smlouvy, tj. v případě nedodržení sjednané splatnosti úvěrových prostředků.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2, na základě kterého soud náhradu nákladů řízení rozdělil podle poměru úspěchu, resp. neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla úspěšná co do 73,3 % předmětu řízení a při odečtení jejího neúspěchu 26,7 % předmětu řízení jí tak náleží 46,6 % nákladů, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Náklady, které žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto právního předpisu, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupce žalobkyně povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. náklad ve výši 1 489 Kč, přičemž 46,6 % těchto nákladů představuje 693,87 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž známo, že obdobných nároků na obdobném skutkovém základu se žalobkyně domáhá více a vždy se jedná o požadavek na zaplacení dluhu na základě peněžního produktu, který v této podobě nabízí právní předchůdce žalobkyně neomezenému počtu zájemců, a typický peněžní produkt je tedy základem pro vzorové žalobní návrhy.
6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem určené třídenní.