Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 500 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 5 500 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o 17 996 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 496 Kč od 8. 7. 2023 do 21. 10. 2023 a z částky 17 996 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 23 496 Kč s příslušenstvím vymezeným jako úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 08.07.2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 39 996,00 Kč (skládající se z půjčené částky 22 000,00 Kč a souhrnného poplatku 17 996,00 Kč), podle které měl splácet týdně 667,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 16 500,00 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 16 500,00 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 667,00 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 07.07.2023 a datum prodlení ke dni 08.07.2023.“.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné ze shora citovaných žalobních tvrzení za nesporné tudíž neprohlásila, a soud tak skutkový stav věci zjišťoval pouze na základě důkazů předložených žalobkyní.
3. Ke stavu věci soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce a žalovaná uzavřely smlouvu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo], v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy spotřebitelský úvěr 22 000 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, a žalovaná měla uvedenou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 4 356 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 6 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 040 Kč, tedy celkem 39 996 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba byla vyjádřena 70,89 % ročně. Úvěr měl být splácen ve zmíněných 60 týdenních splátkách po 666,60 Kč, a to v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. Datum první splátky byl stanoven na 2. 10. 2019 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Za součást uvedené smlouvy byly stanoveny Smluvní podmínky a smlouva dále obsahovala prohlášení žalované, že veškeré informace, údaje a podklady, které žalobkyni poskytla, jsou úplně a pravdivé a že nic nezamlčela a dále žalovaná v uvedené smlouvě podepsala prohlášení, že smlouva byla uzavřena podle jeho vážné a svobodné vůle, a nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo hrozbou či za nápadně nevýhodných podmínek, a že jí byla poskytnuta dostatečná doba na rozmyšlenou pro nezávislou konzultaci s třetími osobami. Žalovaná zároveň podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a to v den podpisu smlouvy, z něhož vyplývá, že tzv. roční procentní sazba nákladů (RPSN) v daném případě činila 212,77. Soud dále zjistil, že zmíněná smlouva o spotřebitelském úvěru byla vyplněna do formuláře žalující společnosti, v němž byly vyplněny rubriky týkající se personálií žalované a dále výše úvěru a smluvených poplatků a úroků a výše týdenních splátek. Ve zbývající části se jednalo o formulářovou smlouvu. Z žalobkyní předložených informací k uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byť nebylo řádně započato smluveným způsobem se splácením uvedené smlouvy, eviduje žalobkyně úhrady v celkové výši 16 500 Kč. Uvedený záznam je obsažen v dokumentu označeném jako Informace o smlouvě: 31-442002, který dále obsahuje předpokládané splátky úvěru, které nebyly uhrazeny. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovanou prostřednictvím svého advokáta s předžalobní výzvou z 17. 10. 2023, v níž bylo uvedeno, že při kontrole uhrazených a neuhrazených splátek k uvedené smlouvě ze dne 13. 5. 2022 bylo zjištěno, že ke dni 17. 10. 2022 dluží žalovaná po splatnosti částku 23 496 Kč, a byla vyzvána k její úhradě s tím, že pokud se tak nestane do 14 dnů od doručení upomínky, bude žalobkyně nucena domáhat se svých nároků v souladu s právním řádem.
4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl uzavřením shora označené smlouvy zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 4 356 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 4 356 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje, je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni samotnou, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 9,31, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 22 x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaná neměla povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měla s ohledem na její neplatnost poskytnuté peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, neboť dle ust. § 2991 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud zjistil, že žalovaná již uhradila 16 500 Kč, a žalované tak uložil zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč, neboť při stanovení výše bezdůvodného obohacení v rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků zohlednil zmíněnou částečnou úhradu, kterou žalobkyně podle názoru soudu eviduje pouze jako domnělé splátky úvěru. Dlužnou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl dosud smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 17. 10. 2023, o níž soud nepochybuje, že týž den byla podána k poštovní přepravě, jak je zřejmé z žalobkyní předloženého podacího archu, a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 20. 10. 2023, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 22. 10. 2023. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodní ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízením žádný náklady nevznikly, a soud o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., dle kterého určil soud k plnění uložených povinností zákonem stanovenou třídenní lhůtu, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty příznivější.