20 C 196/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 8 508 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: „Žalovaný s žalobcem uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 10 908,00 Kč (skládající se z půjčené částky 6 000,00 Kč a souhrnného poplatku 4 908,00 Kč), podle které měl splácet týdně 182,00 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 2 400,00 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 2 400,00 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 182,00 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 07.12.2023 a datum prodlení ke dni 08.12.2023.“.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaná v dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo] svým podpisem dne [datum] potvrdila, že od žalobkyně převzala v hotovosti částku ve výši 6 000 Kč jako jistinu úvěru. V uvedené smlouvě se žalovaná zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 4 908 Kč. Částka 4 908 Kč, tj. částka, kterou měla žalovaná vrátit spolu s jistinou úvěru, byla ve smlouvě rozčleněna do tří položek, a to jako úrok ve výši 1 188, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 1 800 Kč a inkaso splátek ve výši 1 920 Kč. Splácení úvěru bylo stanoveno na 60 týdenních splátek po 181,80 Kč placených v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní s datem 1. splátky dne 21. 10. 2022 a každé další 7 dní po datu splatnosti splátky předchozí. Smlouva dále obsahovala odkaz na Smluvní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jako na svoji nedílnou součást. V uvedeném formuláři, resp. ve smlouvě je stanoveno, že tzv. RPSN u sjednaného úvěru činí 212,77 % a samotná úroková sazba 70,89 % ročně. Ve zmíněných Smluvních podmínkách jsou dále definovány služby, za které je požadován poplatek ve výši 3 720, a to tak, že se jedná jednak o poplatek za zmíněné zpracování a doručení úvěru a dále poplatek za činnost související s uzavřením smlouvy, zavedení klienta do systému společnosti, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace. Z platební historie zaznamenané žalobkyní vyplývá, že žalovaná žalobkyni dosud uhradila 2 400 Kč. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovanou obrátila s předžalobní upomínkou ze dne 12.7.2024, v níž jí vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 8 508 Kč, a tato upomínka byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, tj. 12.7.2024.

4. Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 obč. zák. účinného, dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o poplatcích vedle sjednaného úroku ve výši 1 188 Kč považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků. Ujednání o úroku ve výši 1 188 Kč je doplněno o poplatek za činnost v podobě zpracování a doručení úvěru a dále o poplatek za hotovostní inkaso splátek, tj. za službu, jejíž poskytnutí v žalobě žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala. Uvedené poplatky ve smlouvě adhezního charakteru, tj. ve smlouvě, o jejímž obsahu nemohla žalovaná vyjednávat, považuje soud pouze za zastření skutečného účelu sjednaných poplatků. Činnost, za níž žalobkyně poplatky požaduje je činností, která je výhodná rovněž pro žalobkyni, a kterou žalobkyně jako věřitel musí z logiky věci vykonat, aby mohla peněžní prostředky poskytnout a přijmout splátky. Pokud žalobkyně tuto činnost vymezila jako nějakou zvláštní placenou službu, jedná se o obcházení zákona ve snaze zakrýt skutečný účel uvedeného plnění, tj. navýšení platební povinnosti žalované. Veškeré platební povinnosti nad rámec vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k neprokázání poskytnutí služeb hotovostního inkasa, tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která ve svém důsledku způsobuje zmíněný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy, tj. v [Anonymizováno] roku 2022 byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů na spotřebu v tomto období na úrovni 10,17, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 20x. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy je nutno na poskytnuté peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč nahlížet jako na bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo. Soud má totiž dále za to, že v duchu zmíněného rozhodnutí NS ve věci 21 Cdo 1484/2004 ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť v případě daného úvěru bylo záměrem žalobkyně získat z poskytnutí peněžních prostředků určitý výnos, a úvěr je dle shora uvedené zákonné definice spojen s povinností platit úroky. Smlouva je tak neplatná jako celek. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měl ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem. Přestože žalovaná neměla povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, měla s ohledem na její neplatnost tyto peněžní prostředky vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení, které získala bez spravedlivého důvodu, neboť sama žalovaná nepřednesla soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Dlužnou částku mohla žalovaná vrátit přinejmenším na základě předžalobní výzvy k plnění, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě předžalobní upomínku ze dne 12.7.2024, kterou žalobkyně žalované odeslala prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne, a za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 17.7.2024, a žalovaná měla plnit den následující, a v prodlení je tak od 19.7.2024. V rámci spravedlivého uspořádání vztahů účastníků při vypořádání plnění z neplatné smlouvy a vzniklého obohacení soud do dlužné částky představující bezdůvodné obohacení v původní výši 6 000 Kč zahrnul částečné platby, které žalobkyně jako plnění na domnělé splátky úvěru od žalované přijala, tj. platby ve výši 2 400 Kč, a dluh žalované tak činí 3 600 Kč. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého by měla právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu. Žalované však v souvislosti s tímto řízení žádné náklady nevznikly, soud tedy o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., dle kterého stanovil lhůtu v délce tří dnů, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty pro účastníky příznivější.