Výrok
I. Řízení o 5 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 45,84 Kč a o úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 502 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 579 Kč s 11,5% úrokem z prodlení ročně z částky 2 579 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 8 081 Kč spolu s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 45,84 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 081 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně svůj nárok odvozuje z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaných poplatků a úroků, avšak svou povinnost řádně neplnil, dostal se do prodlení a úvěr byl následně zesplatněn. Žalobkyně tvrdí, že ke dni podání žaloby eviduje vůči žalovanému pohledávku ve výši 8 081 Kč, sestávající z těchto dílčích nároků jistina 3 979 Kč, poplatky za „bezpečnou splátku“ 396 Kč, poplatky za SMS servis 196 Kč, úroky 980 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním 1 030 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaný na dluh uhradil pouze částku 1 819 Kč, přičemž zbytek závazku zůstal nesplněn i přes výzvy k úhradě včetně předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Před zahájením jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu zpět o 5 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 45,84 Kč a o úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 502 Kč od 11. 2. 2026 do zaplacení, a soud postupem dle § 96 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, a předmětem řízení tedy zůstal pouze požadavek na částku 2 579 Kč, kterou žalovaný skutečně obdržel a neuhradil s tzv. zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 2. 2026 do zaplacení.
4. Ke stavu věci týkajícího se zbývající části žaloby soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž žalovaný potvrdil svůj souhlas se smlouvou zadáním hesla a jedinečného SMS kódu zaslaného na jím uvedené telefonní číslo; takový postup byl smluvními stranami považován za písemnou formu právního jednání. Součástí smlouvy byla též identifikace žalovaného prostřednictvím jeho IP adresy a telefonního čísla. Soud ze smlouvy o úvěru zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena spotřebitelská úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve sjednaných splátkách spolu s úroky a poplatky. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový hotovostní úvěr splatný ve 24 měsíčních splátkách, přičemž první splátka byla splatná jeden měsíc po poskytnutí úvěru a každá další vždy po měsíci od splatnosti předchozí splátky; konkrétní výše a struktura splátek vyplývala ze splátkového kalendáře. Ze smlouvy dále plyne, že žalovaný byl povinen hradit jednotlivé splátky řádně a včas na bankovní účet žalobkyně, a to převodem ze svého bankovního účtu s uvedením variabilního symbolu, přičemž splátka musela být připsána na účet žalobkyně nejpozději v den splatnosti. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny též úhrada úroků a sjednaných poplatků, zejména poplatku za poskytnutí úvěru, a poplatků za doplňkové služby, pokud byly sjednány. Žalovaný byl oprávněn úvěr kdykoliv předčasně splatit zcela nebo zčásti, přičemž mimořádné splátky byly započítávány na snížení dlužné částky a vedly ke zkrácení doby splácení. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud dále zjistil, že na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaný vyčerpal, přičemž žalovaný na něj postupně uhradil celkem částku 2 421 Kč. Jednotlivé úhrady byly provedeny zejména dne 7. 5. 2025 ve výši 602 Kč, dne 5. 6. 2025 ve výši 1 216 Kč a dne 4. 7. 2025 ve výši 602 Kč, jakož i dílčí platbou 1 Kč dne 25. 5. 2025. Tyto platby byly započítávány na jednotlivé složky dluhu v souladu se smlouvou, a to na jistinu, úroky i sjednané poplatky. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaný řádně uhradil první tři splátky úvěru, zatímco splátky splatné od srpna 2025 již nebyly hrazeny. V souvislosti s nesplácením úvěru byly žalovanému postupně účtovány jednotlivé smluvní nároky, a to především úroky (zejména ve výši 245 Kč za příslušná období), poplatky za SMS servis a za bezpečnou splátku, jakož i smluvní pokuty ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním ve výši opakovaně 300 Kč. Soud rovněž zjistil, že ke dni 21. 11. 2025 došlo k zesplatnění úvěru, v jehož důsledku byla zbývající část dlužné jistiny a příslušenství vyúčtována jako celek. Ke dni vyčíslení dluhu činila nesplacená jistina 3 979 Kč, dlužné úroky 980 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, poplatky za SMS servis 196 Kč, poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč a účelně vynaložené náklady 1 030 Kč, přičemž celkový dluh včetně kapitalizovaného úroku z prodlení dosáhl částky 8 126,84 Kč.
5. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní jednání žalobkyně a žalovaného spočívající v uzavření shora zmíněné Úvěrové smlouvy ze dne 29.04.2025 představuje právní jednání, kterým uvedení účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dle ustanovení § 419 obč. zák. je třeba vedle tohoto právního předpisu na daný závazek aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření této smlouvy, tj. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 462/2023 Sb. Pro posouzení toho, zda lze uvedenou smlouvu považovat za platně uzavřenou, se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle kritérií uvedených v § 86 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedená povinnost má kogentní charakter a její dodržování podléhá přezkumu soudu i bez návrhu, jak vyplývá rovněž z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie k ochraně spotřebitele, zejména z rozhodnutí ve věcech C449/13 (CA Consumer Finance) a C679/18 (OPRFinance) a nově C755/22, podle nichž jsou vnitrostátní soudy povinny zajistit účinnou ochranu spotřebitele a přezkoumávat dodržení zákonných povinností věřitele i z úřední povinnosti.
6. K této otázce soud zjistil, že, že žalobkyně má vytvořenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti možných úvěrovaných spotřebitelů, avšak v daném případě konkrétní důkazy o její aplikaci na při zkoumání poměrů žalovaného nepředložila. Důsledky porušení této povinnosti jsou upraveny v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to tak, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytnuté peněžní prostředky z důvodu neplatné smlouvy tak představují bezdůvodné obohacení, o jehož vydání byl podle názoru soudu žalovaný řádně vyzvána přinejmenším prostřednictvím předžalobní upomínky, o jejímž odeslání má soud důkaz, byť v této upomínce požadavek žalobkyně kvalifikován jako požadavek na vrácení jistiny úvěru spolu se zmíněnými sankcemi a náklady. Soud je přesvědčen, že na základě uvedené výzvy mohl žalovaný přinejmenším poskytnutou jistinu vrátit, což neučinil. Za dané situace tak platí ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V daném případě bezdůvodné obohacení představuje dlužná skutečně nesplacená jistina ve výši 2 579 Kč, kterou je tedy žalovaný povinen vydat a zaplatit žalobkyni požadované úroky z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. podle ustanovení § 1970 obč. zák. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za dobu od 11. 2. 2026, jak žalobkyně požaduje, přičemž s ohledem na datum odeslání předžalobní výzvy se žalovaný zjevně dostal do prodlení ještě dříve. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána jinak, je totiž třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Za první doloženou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ke splacení celého úvěru podanou k poštovní přepravě dne 7. 10. 2025, jak vyplývá z podacího lístku, a podle domněnky dle ustanovení § 573 obč. zák. došla do sféry dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, jako převážně úspěšnější účastník sporu, neboť žalobkyní zaviněné zpětvzetí žalobu je třeba při rozhodování o nákladech řízení považovat za neúspěch v řízení. Žalovanému však dle obsahu soudního spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádná z účastníků na jejich náhradu právo nemá.
8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neměl příležitost zkoumat jeho možnosti pro úhradu dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zmíněného zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem., a tudíž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovanou příznivější než zákonem podpůrně v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovené lhůty třídenní.