Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 654 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 4 550 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 5 504 Kč od 20. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 654 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou samostatných nároků.
2. První z uplatněných nároků představoval požadavek na zaplacení částky 4 850 Kč s příslušenstvím jako dlužného příspěvku za porušení povinnosti žalovaného sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], za dobu od 28.12.2022 do 07.03.2023 ve výši 4 550 Kč spolu s poplatkem představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
3. Druhý z uplatněných nároků představoval požadavek na zaplacení 5 804 Kč s příslušenstvím jako dlužného příspěvku za porušení povinnosti žalovaného sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] za dobu od 10.02.2023 do 14.04.2023 ve výši 5 504 spolu s poplatkem představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Ke stavu věci soud zjistil, že se žalobkyně na žalovanou obrátila s písemnou výzvou ze dne 03.04.2023 k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Z obsahu této výzvy vyplývá, že žalovaný byl evidován jako vlastník a provozovatel vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], představující osobní automobil s objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a dále, že dle informací pojišťoven nebylo k tomuto vozidlu sjednáno v období od 28.12.2022 do 07.03.2023, tj. po dobu 70 dnů, povinné pojištění. Prostřednictvím této výzvy tak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 4 850 Kč ve stanovené lhůtě 60 dnů přestavující zmíněný příspěvek za porušení povinnosti pojistit vozidlo v denní sazbě 65 Kč, tj. 4 550 Kč a náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, a to ve stanovené lhůtě 60 dnů. Uvedená výzva ze dne byla dle informací České pošty převzata k poštovní přepravě. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s obdobnou výzvou tentokráte ze dne 05.06.2023, z níž vyplývá, že žalovaný je v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel totožného vozidla, tj. vozidla registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], představující nákladní automobil s hmotností do 3,5 t a dále, že dle informací pojišťoven nebylo k tomuto vozidlu sjednáno v období od 10.02.2023 do 14.04.2023, tj. po dobu 64 dnů, povinné pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalovaný byla prostřednictvím této výzvy vyzván k úhradě příspěvku za dobu neexistence pojištění v denní sazbě 86 Kč, tj. ve výši 5 504 a dále nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, a to ve stanovené lhůtě 60 dnů. Uvedené údaje o vozidlech a o povinných osobách, a to vlastníku a provozovateli, odpovídají údajům evidovaným v registru silničních vozidel, resp. výpisů předložených žalobkyní vycházejících z tohoto registru. O úhradu shora zmíněných příspěvků podle uvedených výzev byl žalovaný vyzván ještě prostřednictvím upomínek ze dne 06.09.2023 a 02.07.2023, přičemž obě tyto upomínky mu byly rovněž zaslány prostřednictvím poštovní přepravy tak, jak vyplývá z příslušných podacích dokladů předložených žalobkyní.
6. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaný v případě obou specifikovaných vozidel porušil povinnost podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Soud má totiž za to, že z žalobkyní předložených výzev lze dovodit, že v nich uvedené údaje byly získány postupem podle ustanovení § 15 zmíněného zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který žalobkyni umožňuje získávat od Ministerstva dopravy informace a porovnávat je s informacemi o pojištění vozidel předávané žalobkyni ze strany pojistitelů, přičemž žalobkyně je podle § 18 odst. 2 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinna vést evidenci a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti. Uvedenou úvahu tedy uzavírá soud tím, že údaje zaznamenané ve shora uvedených výzvách jsou výsledkem zákonného postupu žalobkyně při zjišťování vozidel z registru silničních vozidel s absencí povinného pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyní požadované příspěvky na nepojištěná vozidla, přičemž v daných případech představuje výše tohoto příspěvku 65 Kč v prvním případě a 86 Kč v druhém případě, vždy za každý den bez příslušného pojištění daného vozidla. Výše požadovaného příspěvku je v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a to, dle jejího ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) a o), neboť výše příspěvku podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušovaná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla s tím, že výši denní sazby podle ustanovení § 4 odst. 5 zmíněného zákona stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, který jí náleží podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s tím, že podle sazebníku žalobkyně představuje tento příspěvek v jednotlivém případě 300 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit z dlužných částek tvořících zmíněný příspěvek úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. dle ustanovení § 1970 obč. zák. a navazujícího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jdoucí ode dne následujícího po splatnosti každé z uvedených částek, neboť současně soud vždy s ohledem na odeslání příslušné výzvy a na dobu jejího doručení dospěl k závěru, že byla splněna povinnost dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého je žalobkyně povinna vyzvat ke splnění povinnosti v trvání nejméně 30 dnů od doručení výzvy. Soud vycházel z ustanovení § 573 obč. zák., dle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Soud má taktéž za to, že byla splněna podmínka podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj., že žalobkyně uvedené výzvy odeslala ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla, tj. osobě povinné k zaplacení příspěvku.
7. Právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno žalobkyni podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna advokátem za její zastupování v řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna odvést podle zvláštního právního předpisu. Náklady řízení ve výši 2 252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené třídenní.