Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 883 538,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 843 009,79 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení a o zaplacení částky 284 143,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 268 883,38 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) Smlouvu o úvěru „[Anonymizováno] “ č. [Anonymizováno], na základě které poskytl věřitel žalovanému úvěr ve výši 889 313 Kč a úvěr ve výši 280 929 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Ten se vyčerpaný úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem sjednaným ve výši 8,49 % ročně, resp. 9,29 % ročně. Žalovaný ovšem neplnil své smluvní povinnosti, když vyčerpaný úvěr nesplácel řádně a včas. Věřitel proto v upomínce ze dne 14. 11. 2024 přistoupil k zesplatnění obou úvěrů v dosud nesplacené výši. Dluh žalovaného tak představují dlužné jistiny ve výši 843 009,79 Kč a 268 883,38 Kč spolu se smluvním úrokem kapitalizovaným ve výši 40 528,82 Kč a 15 260,14 Kč. Předmětné pohledávky měly být žalobkyni postoupené na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s věřitelem dne 20. 3. 2025. Žalovaný na uvedený dluh neuhradil ničeho i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 19. 9. 2025.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil, pouze podal blanketní odpor proti vydaným elektronickým platebním rozkazům, který však dále neodůvodnil.
3. Vzhledem k povinnosti soudu zkoumat, zda byla řádně provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěrů, přičemž zjištění, že toto posouzení nebylo provedeno řádně, by znamenalo absolutní neplatnost sjednaných smluv, nebylo možné v daném případě vydat rozsudek pro uznání žalovaného dle ust. § 153a o. s. ř. K projednání věci bylo proto nařízeno jednání.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný. Soud se předně zabýval tím, zda je žalobkyně ve věci aktivně legitimována. K prokázání této skutečnosti žalobkyně předložila soudu toliko blíže nespecifikovaný seznam pohledávek označených jmény fyzických osob, rodnými čísly, čísly smluv a patrně dlužnými částkami. Uvedený soubor pojmenovaný žalobkyní „Seznam [Anonymizováno] “ ať už ve svém názvu, ani ve svém obsahu dále nespecifikuje o jaké pohledávky se jedná, v žádném směru pak neuvádí, že by se mělo jednat o pohledávky žalobkyni postoupené. K prokázání aktivní žalobní legitimace žalobkyně ve věci dále absentuje i samotná žalobkyní v podané žalobě tvrzená smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025. Žalobkyně nadto v řízení ani neprokázala, že by postoupení uplatněných pohledávek bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem, kdy přílohy podané žaloby představují pouze výzvy věřitele k úhradě dlužných splátek, případně oznámení o zesplatnění úvěru. Lze proto bez pochybností uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že pohledávka vůči žalovanému jí byla věřitelem postoupena. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně se pak nepřítomností na jednání zbavila možnosti poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu výrokem I. zamítl, když žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci k podání žaloby.
5. Výrokem II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Náhrada nákladů by tedy měla připadnout žalovanému, na jehož straně soud jejich vznik neshledal.