Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 20 692 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o úvěru č. [číslo] (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni i úrok v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku naposledy uhradila dne 11. 10. 2022 částku 1 500 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba]. postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 627,75 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,42 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 956 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 186,97 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úroku vyčísleného od 31. 7. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 826,71 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 627,90 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 627,75 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9 006,17 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 627,75 Kč úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 378,42 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila.
3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o úvěru ze dne [datum] č. [číslo], přehled plateb, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2024 a předžalobní výzvu ze dne 10. 9. 2024 vč. podacího lístku ze dne 11. 9. 2024.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný úrok ve výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, tedy celkem částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze Smlouvy byla následně s účinností od 29. 5. 2024 postoupena na žalobkyni. V předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024 prokazatelně odeslané dne 11. 9. 2024 byla žalovaná seznámena s postoupením pohledávek a vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 25. 9. 2024. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 2 900 Kč.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného ve smlouvách jako: „celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet úroku v pevné výši 507 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, celkem 8 592 Kč. Defacto však byly celé tyto souhrnné poplatky příjmem právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 592 Kč činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, při splatnosti 14 měsíců, tj. roční úroková míra činí 124,45 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB ARAD – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 8,64 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 124,45 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než čtrnáctinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
8. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 900 Kč, částku 7 100 Kč tedy soud posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 25. 9. 2024 prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, ode dne následujícího, tj. od 26. 9. 2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).
9. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.