Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 15. 4. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 5 435,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 494,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 738,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500,50 Kč od 21. 1. 2026 do 14. 4. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 700,50 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 5 800 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 500,50 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. [účet] pod variabilním symbolem [VS].
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 11 235,20 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 500,50 Kč, dlužného poplatku ve výši 4 734,70 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 738,34 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 494,57 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 500,50 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „smlouva“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaná se zavázala vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 5 776 Kč. Celková částka 12 776 Kč byla splatná v 45týdenních splátkách po 284 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 11 235,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 nastoupila do práv původního věřitele.
2. Na výzvu, která byla žalované doručena dne 31. 8. 2026 do její aktivní datové schránky postupem dle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 5 776 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 971 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 1 305 Kč za komfortní a flexibilní splácení. Celková částka 12 776 Kč měla být uhrazena ve 45týdenních splátkách po 284 Kč. Úroková sazba činila 86 %, RPSN 239,13 %. Ze smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 1 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávky za žalovanou s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 20. 1. 2026. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 30. 3. 2026 se splatností do 14. 4. 2026.
5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 5 776 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN činila 239,13 %. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr a úroky neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaných úroků a poplatků je zcela nepřiměřená. Je zřejmé, že poplatek za úvěr ve výši 5 776 Kč je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky ve všech složkách o smluvní úrok. Po přepočtu všech položek na prostý roční úrok by tento činil 95,35 %. V rámci smluvních podmínek pak byla sjednána další řada poplatků uvedených v bodu 6., postup při prodlení zákazníka, které zakládají významnou nerovnováhu mezi účastníky, zejména poplatky za upomínky 300 Kč, přičemž u úvěru na 45 týdnů lze zaslat až 7 upomínek, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatek za zahájení vymáhání dluhu 1 000 Kč aj. Soud má za to, že smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který lze považovat za alternativu smluvního úroku, přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a akceptovatelné. Soud proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Poukazuje rovněž na databázi České národní banky, z níž vyplývá, že v roce 2023 činila obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu do 8,5 % ročně. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V posuzovaném případě cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve smlouvě převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého poplatku by žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.
14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nezabýval se podrobněji tím, zda byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení ohledně úvěruschopnosti a odkázala na důkazy doložené ve spisu.
15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).
16. Soud zjistil, že z částky 7 000 Kč uhradila žalovaná celkem 1 200 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z poskytnutých prostředků zbývá k úhradě 5 800 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2026, která jí byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované v následujících třech dnech, tj. 2. 4. 2026. Splatnost byla žalobkyní stanovena do 14. 4. 2026. Od tohoto dne byla žalovaná povinna plnit, a ode dne následujícího, tj. od 15. 4. 2026, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 5 800 Kč z požadovaných 16 468,11 Kč, jistina a kapitalizované úroky), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady v řízení nevznikly, kdy po celou dobu řízení zůstala pasivní.
18. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož byly pochybnosti o nárocích žalobkyně, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.