Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 076,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 076,26 Kč od 6. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 094,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu č. [účet] pod variabilním symbolem [VS].
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 076,26 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, který žalovaný vyčerpal dvěma způsoby, a to platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech a bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky žalobci splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 741 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil a žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 5. 3. 2026. Dlužná částka se skládá z vyčerpaných finančních prostředků ve výši 14 476,26 Kč a poplatků za upomínky ve výši 1 600 Kč.
2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit splátkami[Anonymizováno] ve výši 741 Kč splatnými vždy do 20. dne následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání. Součástí smlouvy jsou Podmínky balíčku [Anonymizováno], užívání karty [Anonymizováno] a Ceník. V Ceníku jsou uvedeny poplatky za upomínky ve výši 100 až 300 Kč. Žalovanému bylo zasláno v období od prosince 2025 do února 2026 celkem 6 účtovaných upomínek v částce 1 600 Kč. Čerpání úvěru bylo prokázáno výpisem transakční historie z úvěrového účtu žalovaného. Dopisem ze dne 5. 3. 2026 došlo k zesplatnění úvěru v plné výši a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Následně žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2026. Úvěruschopnost žalovaného posoudila žalobkyně na základě výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od října 2024 do ledna 2025, kdy za toto období byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 152 219,59 Kč. Dále byla provedena lustrace žalovaného v registrech BRKI a NRKI, a nebyly zjištěny žádné závazky po splatnosti.
5. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem (§ 1969 občanského zákoníku).
7. Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy z doložených výpisů byl zjištěn příjem za 3 měsíce ve výši 152 219,59 Kč, výdaje cca 20 000 Kč, dále byly provedeny lustrace žalovaného v dostupných registrech. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, obchodních podmínek a přehledu čerpání bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal finanční prostředky v celkové výši 14 476,26 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet, tuto smluvní povinnost však neplnil, v důsledku čehož žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a ke dni 5. 3. 2026 úvěr zesplatnila. Z předložených listinných důkazů dále vyplynulo, že žalovaný byl na existující dluh opakovaně upozorňován a vyzýván k jeho úhradě. V souvislosti s těmito upomínkami byly žalovanému v souladu se smluvními podmínkami a ceníkem žalobkyně účtovány poplatky v celkové výši 1 600 Kč. Jelikož žalovaný svůj peněžitý závazek ani přes opakované výzvy nesplnil, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 14 476,26 Kč spolu s poplatkem za upomínky ve výši 1 600 Kč. Soud neshledal žádné skutečnosti, které by důvodnost uplatněného nároku zpochybňovaly. Nárok žalobkyně byl prokázán předloženými listinnými důkazy a žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal žádné okolnosti, které by vedly k závěru o zániku či neexistenci dluhu. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 094,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 076,26 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 690 Kč ve výši 1 404,90 Kč.
10. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz, jelikož nebylo možné posoudit, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a v řízení bylo pokračováno, postupoval soud dle sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 odst. 2, a žalobkyni uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek činí dle položky 1 částku 1 000 Kč (z žalované částky) a dosud bylo zaplaceno 800 Kč.