Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 242,83 Kč s úrokem ve výši 7 % ročně z částky 12 223,43 Kč od 25. 1. 2014 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 223,43 Kč od 25. 1. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 334 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 242,83 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uznal dne [datum] vůči původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba] dluh co do důvodu i výše. Právním titulem byla úvěrová smlouva č. [anonymizováno]. Dluh měl být splacen po 500 Kč měsíčně. Žalovaný žádnou splátku neuhradil a na zaslané výzvy nereagoval. Dluh byl postupně převeden smlouvami o postoupení pohledávek na žalobkyni.
2. Na výzvu, která byla žalovanému doručena do jeho vlastních rukou dne 9. 3. 2026, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutečnosti:Z Uznání dluhu a dohodě o zaplacení dluhu ze dne [datum] uzavřeného mezi společností [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný dlužil částku 15 242,83 Kč vyplývající z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] u [právnická osoba]. Dlužná částka se skládala z jistiny ve výši 12 223,43 Kč a penále ve výši 3 019,40 Kč. Žalovaný dluh uznal a zavázal se ho uhradit ve splátkách po 500 Kč počínaje měsícem lednem 2014. Dále bylo dohodnuto úročení splátek ve výši 7 % ročně.Ze smluv o postoupení pohledávek ve spojení s přílohami bylo zjištěno, že smlouvou ze dne 20. 8. 2018 byla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] postoupena na společnost [právnická osoba], z té smlouvou ze dne 4. 10. 2024 na společnost [právnická osoba], a z té smlouvou ze dne 4. 10. 2024 na žalobkyni.Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisy ze dne 23. 10. 2024 a 29. 4. 2025.Z předžalobní výzvy ze dne 4. 6. 2025 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení. Tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně, zásilku si žalovaný nevyzvedl.
5. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněný v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
6. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný uznal dne [datum] dluh vůči společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] u [právnická osoba]. Uznaný dluh se skládal z jistiny ve výši 12 223,43 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 019,40 Kč. V rámci uznání dluhu byl sjednán splátkový kalendáři a úročení splátek ve výši 7 % ročně. Pohledávka byla postupně převedena Smlouvami po postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 6. 2025. Žalovaný proti žalobě nevznesl žádné námitky, po celou dobu řízení zůstal zcela pasivní.
7. Tím, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném ode dne prodlení, tj. ode dne následujícího po splatnosti první neuhrazené splátky, úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na repo sazbu stanovenou Českou národní bankou. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na úhradu smluvního úroku.
8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 334 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí věci a žaloba) po 1 620 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 3 240 Kč, odměna za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 810 Kč dle § 11 odst. písm. h) AT, 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Soud přistoupil ke zkrácení odměny u výzvy, kterou považuje za jednoduchou výzvu k plnění. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně a ve lhůtě dle § 160 o.s.ř..