Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky od společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], a následně společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]. Žalobkyně uvedla, že požaduje úhradu dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit. Žalovanému byla dlužná částka zaslána převodem na jeho účet.
2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.
3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.
4. Z předložených listin bylo zjištěno následující. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 15. 1. 2026 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla dne 29. 9. 2023 zaslána částka 5 000 Kč, dne 3. 10. 2023 částka 4 000 Kč, dne 6. 10. 2023 částka 3 000 Kč, dne 8. 10. 2023 částka 2 000 Kč, dne 10. 10. 2023 částka 2 500 Kč a dne 23. 10. 2023 částka 2 500 Kč. Z potvrzení o provedených platbách z platební brány ThePay.cz, s.r.o. bylo zjištěno, že z účtu společnosti [právnická osoba] (později [právnická osoba]) byly odeslány uvedené platby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba], a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, bylo zjištěno, že původní věřitelka postoupila žalobkyni soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2025 byl žalovaný informován o postoupení a zároveň byl vyzván výzvou před podáním žaloby k uhrazení dlužné částky do 30. 6. 2025. Výzva mu byla zaslána doporučeně dne 20. 6. 2025.
5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.
7. Dle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu závěru. Žalobkyně prokázala výpisy o provedených platbách, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho účet finanční prostředky v celkové výši 19 000 Kč. Tyto finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty sice na základě úvěrové smlouvy, nicméně tento právní důvod nebyl žalobkyní tvrzen ani prokázán. Doložena byla pouze nepodepsaná a nedatovaná smlouva. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dne 20. 6. 2025. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 20. 6. 2025, která mu byla odeslána doporučeně téhož dne. Lhůta k úhradě byla žalobkyní stanovena do 30. 6. 2025. Žalobkyně má tak právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní požadován od 1. 7. 2025. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Zdejší soud se neztotožnil s vyúčtováním nákladů žalobkyní a o nákladech řízení rozhodl dle § 14b a.t. Podaná žaloba je dle mínění soudu ustáleným vzorem uplatněným opakovaně žalobkyní u zdejšího soudu ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž účelem přijetí § 14b a. t. bylo právě postihnout obdobné případy. V uvedeném návrhu jsou měněna pouze data smlouvy o postoupení pohledávek, vyčíslení dlužné částky a data vyplacení jednotlivých položek. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.