33 C 196/2024

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2024 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 2 400 000 Kč coby nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na zdraví, kterou mu způsobila žalovaná. Namítal postup non lege artis. Současně podal návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř., a to [Jméno advokátky].

2. Usnesením ze dne 18. 11. 2024, č. j. 33 C 196/2024-20 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a ustanovil žalobci k obraně jeho zájmů advokátku, [Jméno advokátky].

3. K výzvě soudu žalobce doplnil, že v době poškození zdraví se žalobce nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, byl krátce po infarktu a bral léky na ředění krve. Žalobci se začaly dělat furunkly (lidově nežity) – kožní abscesy v důsledku hnisajícího zánětu probíhajícího v podkoží. Žalobci se udělal nežit v oblasti třísel, který potřeboval chirurgické ošetření. Chirurgické ošetření absolvoval žalobce dne [datum] na chirurgickém oddělení [právnická osoba], kde ošetření provedl lékař [jméno FO], který nežit rozřízl a vyčistil, volně překryl čtverečkem gázy a zalepil, přičemž informaci o infarktu a lécích na ředění krve zcela pominul. Po zákroku byl žalobce převezen zpět do věznice [anonymizováno]. Následně ihned po příchodu na celu žalobce ucítil v místě rány horké teplo. Krev z místa odkapávala, proto přivolal vězeňskou službu a požadoval odvoz do nemocnice. Než přijela záchranná služba, ztratil poměrně hodně krve, krvácení nešlo zastavit a začal omdlévat. V nemocnici stejný lékař konstatoval prasklou žílu a to, že o lécích na ředění krve nevěděl. Jelikož krev intenzivně vytékala z rány nabyl žalobce dojmu, že se nejedná o prasklou žílu, ale že lékař při zákroku žílu přeřízl. V souvislosti s poinfarktovou medikací se tak jednalo o život ohrožující stav. Jednáním žalované měla být žalobci způsobena majetková i nemajetková újma. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce uplatnil tři samostatné dílčí nároky, a to sice náhradu za bolestné ve výši nároku 3 931 Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši nároku 314 448 Kč a za vytrpěné duševní útrapy částku ve výši nároku 2 080 000 Kč. Bolestné bylo stanoveno za použití metodiky Nejvyššího sodu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Částka za ztížení společenského uplatnění byla stanovena subsidiárně dle (zrušené) vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a per analogiím dle vyhlášky č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, když žalobci byla způsobena velká nevzhledná keloidní jizva. Duševní útrapy pak žalobce v souvislosti se zraněním popisuje jednak jako intenzivní vnitřní mučivé pocity vymykající se běžnému prožívání, zejména strach o život umocněný tím, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde je odkázán na rychlou pomoc jiných osob, což v žalobci vyvolalo traumatizující pocit bezmoci. Za druhé pak byl vystaven dalším psychickým útrapám, když ve věznici nedocházelo k čistění a převazu rány zdravotní sestrou, ale současně s ohledem na svoji tělesnou substituci nebyl žalobce schopen zajistit si převaz sám, a proto musel požádat o pomoc jednoho ze spoluvězňů. Bylo mu nepříjemné odhalovat se před jiným vězněm a ukazovat mu svoje genitálie. Nárok na majetkovou újmu žalobce vyčíslil jako náhradu za materiál, který si musel hradit ze svého účtu ve věznici, konkrétně se jednalo o nákup hojivé masti v hodnotě 500 Kč a převazového materiálu a náplastí. Celkem na tento materiál vynaložil částku 1 121 Kč.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v celém rozsahu. Potvrdila, že dne [datum] podstoupil žalobce u žalované drobný chirurgický zákrok k řešení kožního abscesu, při kterém byla v lokální anestezii provedena incize, drenáž a výplach abscesu v levém třísle žalobce. Ve večerních hodinách dne [datum] byl žalobce rychlou záchranou službou převezen zpět do nemocnice k ošetření pro krvácení z rány, kdy se jedná o běžnou komplikaci, která v případě otevření abscesu může nastat, neboť v podkoží se po vypuštění abscesu v souvislosti se změnou tlaku může otevřít žíla, která krvácí. Může se jednat o kožní či podkožní krvácení, které není život ohrožující a řeší se jednoduchým zákrokem, při kterém se provede komprese, koagulace nebo opich žíly stehem. Namítala, že oba zákroky byly provedeny v lokální anestezii, dle laboratorního vyšetření nedošlo k poklesu objemu nitrožilní krve, který by vyžadoval podání krevních derivátů. Dále žalovaná argumentovala, že pro provedení specifikovaného chirurgického zákroku není problematické ani žalobce uváděné užívání léku na ředění krve ani žalobcem tvrzení 30% ejekční frakce levé komory srdce. Dle žalované byla zdravotní péče poskytnutá žalobci lékaři žalované poskytnuta na náležité odborné úrovni ve smyslu § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, tedy byla poskytnuta tzv. lege artis.

5. V replice žalobce namítal, že není odborník, aby posoudil, zda ztráta krve byla podstatná či nikoliv, ale právně s ohledem na jeho zdravotní stav nabyl dojmu, že se jedná o život ohrožující stav. Dopad na psychiku žalobce mělo o prohlášení lékaře, že o zdravotní kondici a medikaci neměl povědomí, což vyvolalo v žalobci pocit, že se mu nedostalo adekvátní lékařské péče a kvůli tomuto opomenutí mohly být následky mnohem horší.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne [datum] podstoupil na chirurgickém oddělení [právnická osoba] zákrok směřující k ošetření kožního abscesu v levém třísle, kdy při zákroku byl ošetřujícím lékařem absces rozříznut, byl proveden výplach a drenáž a žalobce byla s doporučením na kontrolu a převaz druhého dne předán vězeňské službě k návratu do výkonu trestu. Téhož dne ve večerních hodinách byl žalobce dopraven opětovně zpět na chirurgické oddělení, a to pro krvácení z rány po zákroku. Bylo podáno anestetikum a krvácení bylo řešeno stehem, poté byl žalobce s doporučením na převaz následujícího dne předán vězeňské službě k návratu do výkonu trestu.

7. Mezi účastníky bylo sporné, zda v dané konkrétní věci byl postup lékaře provádějícího ošetření jako zaměstnance žalované lege artis či non lege artis. Pro případ nesprávného medicínského postupu, žalovaná sporovala výši požadovaného odškodnění.

8. Ze zdravotní dokumentace bylo zjištěno, že žalobce byl ošetřen dne [datum] na chirurgické ambulanci, kdy byl zjištěn kožní absces v levém třísle a byl navržen léčebný postu – incize abscese. Zákrok proběhl při vědomí pacienta s lokálním umrtvením, rána byla vyčištěna peroxidem vodíku, do rány byl vložen kapilární dren, který zajišťuje, aby rána zůstala otevřená a hnis mohl odtékat ven. Kontrola byla stanovena na následující den. Pacient dostal doporučení místo ledovat. Ze záznamu o výjezdu Zdravotnické záchranné služby soud zjistil, že Zdravotnická záchranná služba byla kontaktována dne [datum] v 18:08:02 hodin, namísto se dostavila v 18:21:38 hodin, bylo provedeno lékařské ošetření, v čase 18:57:40 odjela Zdravotnická záchranná služba s pacientem do nemocnice, kde byl předán v čase 18:25:00. Ze zprávy bylo dále zjištěno, že v době příjezdu Zdravotnické záchranné služby byl pacient při vědomí, orientován, spolupracoval, kardiálně kompenzován, bez bolesti na hrudi, bez teploty, v excizi v třísle krvácení, světlá krev, ztráta cca 200 ml, na zemi koagula (sražená krev). V čase 19:34 hodin byl žalobce ošetřen na chirurgické ambulanci, bylo zjištěno venózní (cévní) krvácení z místa incize v dolním pólu a provedena revize rány stehem. Krevní obraz v normě. Pacientovi doporučen klid a převaz druhého dne. Následující den [datum] byl žalobce dopraven na chirurgickou ambulanci na kontrolu a převaz. Při kontrole zjištěno, že incize i okolí je klidné, v ráně zaveden dren a steh, který byl doporučen druhý den sejmout a dostavit se na následující pondělí na kontrolu na chirurgickou ambulanci polikliniky [anonymizováno].

9. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. JUDr. [jméno FO], Ph. D, LL.M. soud zjistil, že žalobce byl v rámci ošetření na ambulanci v nemocnici [anonymizováno] správně a řádně vyšetřen dne [datum], kde byl diagnostikován absces (hnisavá hlíza) v levém třísle v rámci onemocnění hidradenitis suppurativa, byl řádně a správně indikován k incizi (naříznutí) a drenáži hnisavé hlízy, kdy tento lokální výkon byl dne [datum] proveden z cela v souladu se standardy péče na náležité odborné úrovni. Zvolený postup zcela odpovídá náležité odborné úrovni chirurgické péče, a to i při vědomí duální antiagregační terapie u nemocného po infarktu. Pacienti jsou ohroženi při této léčbě jednak spontánním krvácením a jednak zvýšeným krvácením během akutního chirurgického výkonu. Incize v třísle nad abscesovou dutinou je minimálních chirurgickým zákrokem s minimem rizik krvácení, při poměřování mezi ponecháním abscesu a jen podáváním antibiotik a chirurgickým zákrokem v podobě naříznutí a vypuštění hnisavé kolekce, se chirurgický zákrok jeví jako bezpečný a v mezích přípustného rizika krvácení i při vědomí užívání duální antiagregace. Téhož dne pro krvácení z incize byl opět zcela ve shodě se standardy náležité odborné péče při známé a přípustné komplikaci lokálního ošetření ošetřen. Při lokálním ošetření bylo zjištěno drobné krvácení z dolního pólu rány, které bylo ošetřeno křížovým stehem. Spekulace o „naříznutí žíly“ jsou zcela mimo anatomický rozsah znalostí laika. Žádná zásadní žíla v dané oblasti neprochází, jedná se o maximálně cévy vlásečnicového průsvitu, které však mohou také krvácet. Dále bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že krvácení po incizi je běžnou komplikací i u jinak zdravého člověka. Pokud nastala v tomto případě (jakkoliv krvácení mohlo připomínat dramatickou událost) jeví se jako komplikace běžná a v podstatě pro chirurga bez významnějšího překvapení, která byla zvládnuta zcela s doporučenými postupy a běžnou praxí, tedy opět na náležité odborné úrovni. Při dalším ošetření [datum] byl již rána klidná. V závěru znaleckého posudku znalec uvedl, že lékaři chirurgického oddělení nemocnice [anonymizováno] při ošetřování chronického onemocnění (akutně se projevující abscesem v levém třísle dne [datum]) žalobce postupovali naprosto v souladu s obecnými pravidly a literárními údaji i s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám a individualitě pacienta, a tedy že péče o něj probíhala bez výhrad na náležité odborné úrovni. Na otázku, zda s ohledem na užíváním léků na ředění krve měli lékaři v souvislosti s řešení abscesu volit jiný postup, znalec uvedl, že užívání duální antiagregace není absolutní kontraindikací k provedení akutního chirurgického zákroku. Vzhledem k zásadě podporující vypuštění abscesu, kdy se jedná z pohledu chirurgie o minimální zákrok drobného protnutí kožního krytu nad hnisavou kolekcí, nevidí důvod tento zákrok neprovést a zákrok je hodnocen jako adekvátní a na náležité odborné úrovni. Na otázku, zda může v souvislosti s předmětným výkonem dojít ke krvácení znalec uvedl, že riziko krvácení je běžnou součástí každého chirurgického zákroku, a to i při vynaložení maximálního úsilí a užití všech dostupných postupů na náležité odborné úrovni. Dle závěru znalce bylo řešení komplikace (krvácení z rány) naprosto bezchybné a bez výhrad, tedy opět v souladu se zažitou chirurgickou praxí a na náležité odborné úrovni.

10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:Mezi účastníky nepanoval rozpor ohledně naprosté většiny skutkových okolností souvisejících s událostmi, které se udály dne [datum] v rámci ošetření žalobce na chirurgickém oddělení [právnická osoba], když většina z nich vyplývala z dostupné zdravotní dokumentace.Žalobce byl dne [datum] převezen z výkonu trestu na chirurgickou ambulanci [anonymizováno], kde byl zjištěn absces v levém třísle, ošetřující lékař provedl incizi a drenáž (naříznutí a vypuštění hnisu). Po výkonu byly žalobce propuštěn a převezen vězeňskou službou zpět do výkonu trestu, kde zjistil krvácení z rány, a proto byl Záchrannou zdravotnickou službou převezen zpět. Při lokálním ošetření bylo zjištěno krvácení z dolních pólu rány, které bylo ošetřeno stehem a pacient byl propuštěn. Při kontrole následující den již byla rána klidná.Mezi účastníky bylo sporné zejména to, zdali ošetřující lékař Dr. [jméno FO] při vyšetření a následném chirurgickém zákroku postupovala lege artis.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následovně:Podle § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákona o zdravotních službách) je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.Podle § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách se poskytovatelem zdravotních služeb rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona.Podle § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.Podle § 2643 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.Podle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

12. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení předmětné částky z titulu tvrzeného nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku postupu žalované při chirurgickém zákroku žalobce, který byl non lege artis, došlo k přeříznutí žíly při zákroku, v důsledku čehož mohl žalobce vykrvácet.

13. Postup non lege artis je porušením smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o péči o zdraví uzavřené mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb, přičemž dle ust. § 2643 odst. 1 o. z., je poskytovatel zdravotních služeb povinen postupovat s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Povinnost zakotvená v ust. § 2643 odst. 1 o. z. a v ust. § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách, má shodný obsah. Povinnost dle ust. § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách, tedy poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni je specifikována v ust. § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách jako poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Postupem podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů je míněn soubor profesních a etických pravidel, jehož obsah doznává změn v závislosti na teoretických a praktických zkušenostech lékařské vědy. Za uznávané pak lze označit takové postupy, které jsou odbornou veřejnou považovány za ověřené, účinné, vhodné a bezpečné z hlediska pacientů. Postupem při respektování individuality pacienta je pak míněno zohlednění jedinečnosti každého pacienta z pohledu individuální povahy každého lidského organismu a jedinečnosti každého případu a osobnosti pacienta. Postupem s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti je zakotvení principu, kdy není reálně možné, aby u každého pacienta v každém zdravotnickém zařízení byly vždy použity nejmodernější dostupné metody a postupy odpovídající světovému poznání lékařské vědy, přičemž taková skutečnost nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o poskytnutí péče non lege artis. Postup s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti představuje princip reálně dostupné medicíny, tedy poskytování zdravotních služeb při zachování pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů v daném místě, v daném čase a za daných okolností, neboť v současném systému zdravotnictví není možné, aby všichni poskytovatelé zdravotních služeb disponovali zcela shodným personálním, technických a věcným vybavením.

14. Při hodnocení souladu lékařského postupu s lege artis, tedy souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe, je nezbytné postup vždy hodnotit tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodování. Toto hodnocení musí brát v úvahu i časové souvislosti, podmínky, v nichž se zákrok odehrával, a rizika, jimž čelil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 7 Tdo 219/2005).

15. Každý lékařský výkon přitom s sebou nese určité riziko komplikací, které mohou nastat přesto, že lékař postupoval odborně zcela správně, tedy lege artis, neboť biologické procesy v lidském organizmu nelze vždy přesně odhadnout, zaručit tedy příznivý výsledek léčby je tedy v podstatě nereálné. Ne každý negativní následek práce lékařů je důsledkem postupu non lege artis. Dle Nejvyššího soudu České republiky se pak jedná o nezaviněný neúspěch při poskytování zdravotních služeb. Lidské tělo je složitý mechanismus, kdy i při důsledném postupu mohou nastat komplikace, které lékař nemůže ovlivnit. Z toho důvodu je odpovědnost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb primárně odpovědností za odborně správný postup a nikoliv odpovědností za výsledek. Nikoliv jakékoliv újma na zdraví způsobená léčebným zákrokem je způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotnických služeb. Lékař, který dodržel některý z uznávaných postupů, postupoval lege artis.

16. Právní vztah mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem je vztahem převážně soukromoprávním, vycházejícím ze smlouvy o péči o zdraví. Odpovědnost za porušení smluvní povinnosti dle ust. § 2913 odst. 1 o. z., je založena na protiprávním jednání, škodlivém následku a příčinné souvislosti mezi nimi, ust. § 2913 odst. 2 o. z. pak umožňuje zprostit se povinnosti k náhradě škody, jestliže splnění povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na vůli škůdce. Odpovědnost za porušení zákonné povinnosti dle ust. § 2910 o. z. předpokládá protiprávní jednání, způsobený následek a příčinný vztah mezi nimi, vyjma toho též zavinění, které podle § 2911 presumuje, a taktéž zásah do absolutního práva poškozeného. Protiprávním jednáním je míněno jednání porušující právní povinnost, v daném případě porušení pravidel a zásad v souvislosti se zdravotními službami označovanými jako profesní standardy, resp. postup lege artis, v případě smluvní odpovědnosti porušení povinnosti převzaté smlouvou. Při posuzování zachování potřebné míry odborné péče a případného porušení právní povinnosti, je nutno vycházet z objektivního měřítka, tedy péče, kterou lze požadovat od každého srovnatelného odborníka, při konkrétní aplikaci, tedy s přihlédnutím k okolnostem případu, a při diferenciaci spočívající např. ve specializaci jednotlivých lékařů. Škodlivý následek může spočívat v majetkové škodě či imateriální újmě na zdraví spočívající např. ve zhoršení zdravotního vztahu pacienta, stejně jako způsobené bolesti či dlouhodobém omezení v běžném způsobu života. Mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem musí existovat vztah příčinné souvislosti spočívající v tom, že následek by nebyl nastal, kdyby bývalo nedošlo k určitému jednání (condicio sine qua non). V případě působení více relevantních příčin je nutno zohlednit velikost jejich vlivu a bezprostřednosti působení ve vztahu k danému následku. Prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem je přitom bezvýjimečný a musí být bezpečně prokázán. V případě zavinění se pak jedná o vnitřní psychický stav jednajícího k výsledku jeho chování, přičemž se rozlišuje ve formě úmyslu či nedbalosti. Jednotlivé předpoklady vzniku povinnosti k náhradě újmy musí být splněny kumulativně, a není-li splněn jeden z předpokladů, nemusí se soud zabývat otázkou splnění předpokladů ostatních (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Cdo 773/2004).

17. Žalobce dovozoval jím uplatněné nároky z protiprávního jednání spočívajícího v postupu non leges artis při chirurgickém zákroku dne [datum]. Postup non lege artis žalobce spatřovala jednak v tom, že po chirurgickém zákroku došlo ke komplikaci spočívající v krvácení z místa zákroku, kdy žalobce má za to, že lékař vykonávající chirurgický zákrok přeřízl žílu, a proto došlo ke krvácení a dále v tom, že lékař neměl k dispozici informaci, že žalobce je po infarktu a užívá léky na ředění krve.

18. Soud v předmětné věci po provedeném dokazování dospěl k závěru, že postup lékaře při chirurgickém zákroku u žalobce prováděném dne [datum] nebyl postupem non lege artis při hodnocení této otázky soud vycházel z provedených důkazů, které hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti. Zejména pak ze znaleckého posudku v oboru zdravotnictví/chirurgie, onkochirurgie předloženého žalobkyní, když pro posouzení této otázky se nelze obejít bez odborného posouzení soudních znalců z oboru zdravotnictví, i když konečné posouzení pojmu lege atris, non lege artis, ve smyslu zákona přísluší soudu. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. JUDr. [jméno FO], Ph.D., LL.M. bylo mimo jiné zjištěno, že krvácení z abscesu je přípustným rizikem, které nelze vyloučit ani při řádném a odborně správném provedení zákroku. Podle ust. § 127a o. s. ř. postupoval soud při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem, když předložený znalecký posudek má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Znalecký posudek znalce je formulován srozumitelně, logicky a přesvědčivě. Znalec konstatoval, že zvolený postup incize a drenáž odpovídá náležité odborné úrovni chirurgické péče, kdy základem je stará latinská poučka „ubi pus, ibi avecua“, tedy, tam, kde je hnis, je třeba ho vypustit, a to i při vědomí duální antiadregační terapie u nemocného po infarktu. Dále uvedl, že incize v třísle nad abscesovou dutinou je minimálním chirurgickým zákrokem s minimem rizik krvácení, který se jeví jako bezpečný a v mezích přípustného rizika i u pacienta užívajícího léky na ředění krve.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že lékař Dr. [jméno FO] postupoval při léčbě žalobce lege artis. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že následné krvácení po provedeném zákroku je běžnou komplikací, která však není život ohrožující a řeší se drobným zákrokem (v daném případě jedním stehem). Ve znalecké posudku znalec uvedl, že spekula žalobce o „naříznutí žíly“ jsou zcela mimo anatomické znalosti laika. Uvedl, že žádná zásadní žíla v dané oblasti neprochází, jedná se maximálně o cévy vlásečnicového průsvitu. Toto tvrzení ohledně cév vlásečnicového průsvitu pak podporuje i záznam o výjezdu Zdravotní záchranné služby, ve kterém je uvedeno krvácení z excize a krev popsána jako světlá, což je typická barva krve vytékající z vlásečnice. Za vysoce pravděpodobné tak soud shledává, že krvácení po odstranění abscesu došlo v souvislosti se změnou tlaku v podkoží po vypuštění abscese. I kdyby ale došlo k poškození cévy při samotném chirurgickém zákroku, tak jak již bylo shora uvedeno, odpovědnost v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb není odpovědností za výsledek, nýbrž odpovědností za odborně správný postup ve smyslu ust. § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách, resp. ust. § 2643 odst. 1 o. z.. Z tohoto důvodu soud neshledal námitku žalobce, že znalecký posudek je příliš obecný a nepřiléhavý za opodstatněnou a zamítl žalobcem navržený důkaz na doplnění znaleckého posudku na zodpovězení otázky, zda je možné, že při zákroku byla žalobci přeříznuta žíla (céva), zda je možné určit, zda mohlo dojít k samovolnému prasknutí žíly, když soud opakuje že ne každý negativní následek práce lékařů je důsledkem postupu non lege artis. Rovněž soud zamítl návrh na doplnění znaleckého posudku na zodpovězení otázky, zda při vědomí lékaře o tom, že žalobce bere léky na ředění krve, byl postup lékaře v souladu s postupy, když byl okamžitě po zákroku odeslán zpět do výkonu trestu. Fakt, že žalobce užíval léky na ředění krve a zdravotní dokumentace tento záznam neobsahuje nevede sám o sobě k závěru, že byl postup lékaře non lege artis, neboť se jednalo o tak minimální chirurgický zákrok s minimem rizik krvácení, kdy i znalec uvedl, že i při vědomí užívání duální antiagregace by postupoval stejně, tedy volil chirurgický zákrok v podobě naříznutí a vypuštění hnisavé kolekce. Soud považuje za zcela běžné, že při takto minimálních chirurgických zákrocích prováděných v ambulanci při lokálním umrtvení jsou pacienti bezprostředně po provedení zákroku odesíláni do domácího ošetření. Soud tedy dospěl k závěru, že v daném postupu lékaře Dr. [jméno FO] nebyla porušena obvyklá profesní praxe ani zákonné povinnosti, jednání lékaře odpovídalo běžným standardům medicíny a nelze ani předpokládat, že jiný zkušený lékař by se zachoval jinak. Léčebný zákrok tak lze dle závěru soudu hodnotit za objektivně správný. Ze znaleckého posudku i z lékařských zprávy vyplynulo, že po revizi rány stehem již druhý den při kontrole nebyl zjištěny žádné komplikace.

20. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobce na provedení důkazu výslechem spoluvězně, pana [jméno FO], když tento svědek co do hodnocení souladu lékařského postupu s lege artis nemohl do řízení vnést žádných relevantních skutečností.

21. Závěr, že poskytovatel zdravotních služeb je pacientu povinen nahradit újmu vzniklou při poskytování zdravotní péče, nelze učinit, pokud poskytovatel neporušil svou povinnost poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni podle pravidel daného oboru. Byla-li zdravotní péče poskytnuta řádně, v souladu se zákonnými požadavky, není naplněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání, bez ohledu na to, že se dostavily komplikace. Okolnost, že tyto komplikace jsou důsledkem poskytnuté péče, pak sama o sobě neznamená, že péče byla poskytnuta v rozporu s požadavky na ni kladenými.

22. S ohledem na to, že nebyl prokázán již jeden z předpokladů odpovědnosti žalované za vzniklou újmu na zdraví žalobce, není třeba prokazovat existenci dalších předpokladů této odpovědnosti. Soud pro nadbytečnost pro učiněný závěr, že postup lékaře žalované byl lege artis zamítl návrh žalobce na provedení důkazu záznamem o nákupu zdravotnického materiálu.

23. Soud neprovedl žalovanou navržený důkaz svědeckou výpovědí ošetřujícího lékaře Dr. [jméno FO] a primáře MUDr. [jméno FO], když žalovaná na uvedených důkazech netrvala a soud má za to, že provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné, neboť všechny podstatné skutečnosti byly prokázány provedenými listinnými důkazy, tedy zdravotní dokumentací a znaleckým posudkem.

24. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl co do požadované nemajetkové újmy i co do náhrady tzv. další majetkové újmy.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 034 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 501 621 Kč sestávající z částky 10 340 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 1 450 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 11. 2025 náhrada 724 Kč za 50 ujetých km v částce 424 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 2. 2026 náhrada 726 Kč za 50 ujetých km v částce 426 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 400 Kč ve výši 11 634 Kč.

26. Soud nepřiznal zástupci žalované odměnu za jeden úkon právní služby, a to písemné podání ze dne 8. 1. 2026, neboť se nejedná o podání ve věci samé, ale o pouhé sdělení, že žalovaná nechala ve věci vypracovat znalecký posudek, který navrhuje v řízení jako důkaz a sdělení ve věci zajištění přítomnosti navržených svědků, vyvstane-li potřeba provedení důkazu svědeckou výpovědí.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když s ohledem na skutečnost, že žalobce je ve výkonu trestu odnětí svobody shledal stanovené obecné tří denní lhůty za nedostačující, a to při vědomí, že zástupkyně žalobce soudu sdělila, že žalobce je srozuměn s tím, že v případě neúspěchu bude zavázán k povinnosti nahradit náklady řízení procesně úspěšné straně.