Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 625 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 030 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 345 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 350 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 801 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 24 625 Kč s příslušenstvím. Žalobu, včetně jejího doplnění ze dne 31. 3. 2026, odůvodnila, pokud jde o nárok č. 1 ve výši 4 330 Kč s příslušenstvím tím, že žalovaný byl v období od 8. 5. 2024 do 8. 7. 2024 vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód], druh vozidla: osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 (dále jen „vozidlo“), které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a v tvrzeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za nadepsané období ve výši 4 030 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 62 dní a denní sazba příspěvku pro uvedenou kategorii vozidel činí 65 Kč.Ohledně nároku č. 2 v částce 7 645 Kč argumentuje žalobkyně tím, že žalovaný byl v období od 9. 7. 2024 do 29. 10. 2024 nadále vlastníkem, popř. provozovatelem téhož vozidla, které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a rovněž v uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 7 345 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 113 dní.Co se týče nároku č. 3 v částce 12 650 Kč, argumentuje žalobkyně tím, že žalovaný byl v období od 30. 10. 2024 do 7. 5. 2025 nadále vlastníkem, popř. provozovatelem téhož vozidla, které bylo v Centrálním registru vozidel evidováno jako provozované a rovněž v uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení příspěvku za uvedenou dobu ve výši 12 350 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, když vozidlo nebylo pojištěno 190 dní.Po zaslání předžalobní upomínky ke všem výše uvedeným nárokům neuhradil žalovaný ničeho.Při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně ze zákonného procesu upraveného v ustanovení § 38 odst. 1 až 3 zákona č. 30/2024 Sb.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním.Z darovací smlouvy ze dne [datum] se podává, že mezi žalovaným, jako obdarovaným, a panem [jméno FO], narozeným [datum], jako dárcem, byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu vlastnického práva ke shora specifikovanému vozidlu, kdy vlastnické právo k vozidlu nabyl žalovaný. Smlouva je opatřena vlastnoručními podpisy smluvních stran. Z výpisů z registru silničních vozidel dále vyplývá, že provozovatelem dotčeného vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 byl formálně zapsán [jméno FO], narozený [datum], a to včetně období od 8. 5. 2024 do 7. 5. 2025. Žalobkyně dále předložila doklad o odeslání předžalobní výzvy žalovanému ohledně všech uplatněných nároků, a to ze dne 13. 11. 2025.Ohledně nároku č. 1 – z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba] ze dne 20. 2. 2025 s dokladem o odeslání žalovanému téhož dne, upomínky ze dne 13. 5. 2025 a ze dne 6. 6. 2025 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že k vozidlu nebylo od 8. 5. 2024 do 8. 7. 2024, tj. po dobu 62 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované.Ohledně nároku č. 2 - z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba] ze dne 20. 2. 2025 s dokladem o odeslání žalovanému téhož dne a upomínky ze dne 13. 5. 2025 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že k vozidlu nebylo od 9. 7. 2024 do 29. 10. 2024, tj. po dobu 113 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované.Ohledně nároku č. 3 - z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [právnická osoba] ze dne 29. 5. 2025 s dokladem o odeslání žalovanému téhož dne a upomínky ze dne 19. 8. 2025 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že k vozidlu nebylo od 30. 10. 2024 do 7. 5. 2025, tj. po dobu 190 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti a vozidlo bylo v tomto období vedeno v registru silničních vozidel jako provozované.
4. Na zjištěný skutkový stav soud po právní stránce aplikoval zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.Podle § 6 zákona č. 30/2024 Sb. zajistí provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen "registrované vozidlo"), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo. Má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.Podle § 45 odst. 2 až 4 zákona č. 30/2024 Sb. zaplatí provozovatel tuzemského vozidla Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahující 1850 cm3 a nepřesahující 2500 cm3 ve výši 65 Kč.Podle ustanovení § 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.
5. V daném případě soud žalobu shledal důvodnou. Ačkoliv byla v registru silničních vozidel v uvedených obdobích formálně zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla jiná osoba, a to dárce dle darovací smlouvy, dospěl soud k závěru, že na základě platně uzavřené kupní smlouvy ze dne 3. 4. 2024 se vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla stal právě žalovaný, přestože nesplnil svou veřejnoprávní povinnost své vlastnictví k vozidlu ohlásit na příslušném dopravním úřadě. Vlastnické právo k vozidlu tedy vzniklo již dnem účinnosti, tj. dnem podpisu, darovací smlouvy. Žalovaný tedy neměl pro své vozidlo, v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., ve zjištěných obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Celkem nebylo jeho vozidlo pojištěno po dobu 365 dní. Vznikla mu tak v souladu se shora citovanými ustanoveními povinnost uhradit příspěvek žalobkyni, jehož výše je součinem počtu dnů a denní sazby 65 Kč. Žalobkyni proto svědčí právo na zaplacení částky 23 725 Kč, coby dlužného příspěvku. V souvislosti s mimosoudním uplatněním práva pak žalobkyni vznikl nárok i na zaplacení poplatku ve výši 3x300 Kč, tj. 300 Kč za každý ze žalobních nároků, jak stanoví § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Z uvedených důvodů má žalobkyně právo na zaplacení celkové částky 24 625 Kč.
6. Protože žalovaný neuhradil příspěvky na výzvu žalobkyně ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyně má tudíž v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v aktuálním znění, dle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení z částek žalovaných v rámci jednotlivých žalobních nároků počínaje datem uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 801 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 986 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 725 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.
8. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.