Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení] a [Jméno manžela], uzavřené před Městským úřadem [adresa] dne 16. 2. 2019 se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem uplatněným u zdejšího soudu dne 3. 6. 2024 zahájila manželka řízení o rozvod jejího manželství s [Jméno manžela]. Návrh odůvodnila tím, že manželství je již nefunkční s ohledem na vzájemné odcizení a její napadání ze strany manžela. Manželka uvedla, že je vážně nemocná a slabá, a žádá o rozvod, aby si mohla vyřešit mimo jiné i své psychické zdraví, neboť z manžela má obavy a život s ním si již nedovede představit.Ke stavu věci soud z oddacího listu vedeného v knize manželství matričního úřadu [adresa] zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 16. 2. 2019 před Městským úřadem [adresa]. Soud dále zjistil, že manželé jsou rodiči tří nezletilých dětí, [jméno], [jméno] a [jméno], přičemž všechny tyto děti byly rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 11. 2024, č.j. 40 P 114/2024-48 svěřeny do pěstounské péče na přechodnou dobu. Stav manželství, respektive soužití účastníků tak, jak je popsáno v odůvodnění návrhu, soud ověřil při ústním jednání z výslechu manželky, která opětovně popsala stav manželství tak, že tento svazek již není funkční. Soud byl připraven postupem podle ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. vyslechnout rovněž manžela jako účastníka řízení. Manžel, ač řádně předvolán, se však k nařízenému druhému ústnímu jednání, byť s omluvou nedostavil, a soud tak zvažoval, zdali je možno od jeho výslechu upustit, což je možné podle zmíněného ustanovení § 389 odst. 1 z. ř. s. v případě, že by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi. Manžel se k prvnímu jednání ve věci bez omluvy nedostavil, a soud tak další termín jednání stanovil podle předchozí telefonické domluvy tak, aby mu v účasti nic nebránilo. O termínu jednání věděl manžel neformálně od 11. 2. 2025, avšak následné písemné předvolání si nevyzvedl, a toto předvolání mu bylo dne 3. 3. 2025 vhozeno do poštovní schránky. Ve své omluvě manžel uvedl, že se o termínu jednání dozvěděl až v týdnu od 11. 3. 2025, a nestihl se tak domluvit se zaměstnavatelem. Tento postup manžela v řízení soud považuje za účelový, a dospěl k závěru, že za daného stavu lze od výslechu manžela upustit. Manžel měl několik příležitostí se k návrhu na rozvod vyjádřit, avšak žádnou nevyužil. Soud dospěl k závěru, že je právem účastníka vyjádřit se v řízení o rozvod k návrhu druhého z manželů, avšak pokud nemá zájem se jednání účastnit, není možné ho k tomuto nutit.Po zhodnocení uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky podle ustanovení § 755 odst. 1 obč. zák., dle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Z vyjádření manželky, které druhý účastník, tj. manžel, ačkoliv měl k tomu příležitost, nezpochybnil, je zjevné, že manželka při podání návrhu nejednala unáhleně, nýbrž se jednalo o promyšlené rozhodnutí vycházející ze stavu manželství. Na manželce nelze spravedlivě požadovat, aby v manželství setrvala za stavu tohoto svazku, v němž je nespokojená a žije s obavami. Její snaha o rozvod je v daném případě projevem jejího práva zmíněného v ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku brát se o vlastní štěstí, přičemž způsob, jakým tak činí, tedy snahou o rozvod, nelze považovat za daného stavu za újmu manžela. Soud má tak za to, že jsou zde splněny podmínky podle citovaného ustanovení § 755 odst. 1 obč. zák. Soud dále dospěl k závěru, že zde není překážka pro rozvod manželství dle ustanovení § 755 odst. 2 obč. zák., dle kterého, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilých dětí manželů, které nenabyly plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Ze shora označeného rozsudku ve věci péče o nezletilé totiž vyplývá, že děti jsou v současnosti v přechodné pěstounské péči, která může jejich řádný vývoj zajistit.S ohledem na uvedené závěry tak soud rozhodl o rozvodu manželství účastníků.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 23 z. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku mj. ve statusových věcech manželských a zároveň zde nebyly žádné okolnosti, které by odůvodnily přiznání této náhrady, neboť žádný z účastníků o náhradu nákladů řízení nepožádal.