Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 000 Kč od 3. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 52 941,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 149,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 703,94 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 37 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 000 Kč od 22. 10. 2025 do 2. 12. 2025.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku ve výši 869,5 Kč, a to na účet č. [účet] vedený u České národní banky, variabilní symbol [VS].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 86 941,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění jejího doplnění ze dne 22. 3. 2026, odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „předchůdkyně“), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudila předchůdkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s kladným výsledkem. Úvěruschopnost žalovaného ověřila na základě dokladů poskytnutých žalovaným, a to výplatních pásek a pracovní smlouvy. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím jistiny se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 36 225 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 295 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, a poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 544 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 78týdenních (sedmidenních) splátkách po 978 Kč. Poslední splátka byla stanovena k 23. 9. 2024.Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto je dále povinen zaplatit žalobkyni také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se dostal do prodlení. Ke dni 12. 11. 2023 provedla předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 37 000 Kč a dlužný poplatek částku 36 225 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně s účinností ke dni 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni. Do vyčíslené dlužné jistiny uhradil žalovaný částku 3 000 Kč, po vyčíslení uhradil dalších 3 000 Kč. Celkem žalovaný uhradil na svůj dluh částku 6 000 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradil ničeho.Žalobkyně tedy požaduje uhradit:- částku 86 941,76 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 37 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 29 941,76 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 6 703,94 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 149,94 Kč- úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení- úrok z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplaceníPřed podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“
3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Z listiny s názvem Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný měl předchůdkyni požádat o spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má učňovské vzdělání a je svobodný. Žalovaný měl vlastnit automobil a být zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti O-I Czech republic a.s., IČ: [IČO] s čistým měsíčním příjmem 28 397 Kč. Celkový příjem jeho domácnosti měl činit 73 397 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly stanoveny na 5 000 Kč s tím, že žalovaný nemá žádné další platební závazky v podobě zápůjčky či úvěru, ani vyživovací povinnost. Žádost o spotřebitelský úvěr byla vlastnoručně podepsána zástupcem předchůdkyně a žalovaným. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky žalovaného za období leden a únor 2023, z nichž se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného činil průměrně 28 560 Kč.Z listiny s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] s číslem [číslo], obsahující vlastnoruční podpisy žalovaného a předchůdkyně, plyne, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž jeho část ve výši 15 282 Kč měla být použita k úhradě dluhu z předcházejícího úvěru č. [číslo]. Žalovanému tedy mělo být vyplaceno 24 718 Kč, a to v hotovosti. Poskytnutý úvěr měl splácet v 78týdenních splátkách po 978 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 68,80 %. Roční procentní sazba nákladů byla vypočtena na 105,15 % Žalovaný se měl zavázat k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 33 339 Kč, sestávajícího z úroku ve výši 24 295 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částky 7 544 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Dále se měl zavázat k doplňkovému pojištění ve výši 2 886 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 76 225 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu také tabulku umoření, z níž je patrné, že za období od [datum] do 10. 1. 2024 žalovaný na jistinu ve výši 40 000 Kč uhradil splátku v celkové výši 3 000 Kč.Žalobkyně dále předložila listinu s názvem Smlouva o postoupení pohledávek, obsahující vlastnoruční podpisy žalobkyně a předchůdkyně s doložkami o jejich pravosti, s datem 21. 10. 2025. Jejím předmětem mělo být postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky předchůdkyně za žalovaným, jak vyplývá z bodu 1650 dokumentu s názvem Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, a to na žalobkyni, za úplatu. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025 s potvrzením o odeslání ze dne 21. 11. 2025. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení.Žalobkyně vyhotovila a na adresu žalovaného dne 16. 1. 2026 zaslala předžalobní upomínku.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovaným a předchůdkyní došlo k právnímu jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, jejímž předmětem mělo být založení závazkového vztahu, dle ustanovení § 2395 a násl. o.z. v podobě smlouvy o úvěru. V daném případě se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 o.z. K této skutečnosti je soud § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy byl shledán v ujednání o smluvním úroku a dalších smluvních poplatcích, přičemž celkem tento úrok a další poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené úrokové sazbě a RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikaturní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout následujícím způsobem:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že tato hranice byla překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v březnu roku 2023 byla 9,45 % ročně (viz www.cnb.cz/arad). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok ve výši 68,8 % je zjevně nepřiměřený a smluvní poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty. Bez nich by k poskytnutí úvěrové jistiny nedošlo. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného má soud za to, že žalovaný byl ze svého doloženého příjmu sjednané splátky hradit, byť nelze přehlédnout, že žalobkyně nevzala v potaz reálné výdaje žalovaného a učinila pouhý odhad na jeho měsíční výdaje v částce 5 000 Kč, nelze však učinit kategorický závěr, že tyto výdaje neopovídají realitě, pakliže žalovaný uvedl, že je svobodný a žije s rodiči.
6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního důvodu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný před podáním žaloby dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj dluh 6 000 Kč, dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu v částce 34 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného, vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávek výzvy ze dne 21. 10. 2025, písemnost byla žalovanému odeslána 21. 11. 2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 2. 12. 2025 a ode dne následujícího, tj. od 3. 12. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.
7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen jistinu, nýbrž i příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.
9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný se k soudu nedostavil a ohledně svých majetkových poměrů včetně platebních možností neuvedl ničeho, proto soud neshledal důvody pro stanovení lhůty jakkoli delší.
10. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku je dána skutečností, že žalobkyně na soudním poplatku uhradila 3 478 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „sazebník“). Dle položky 2 odst. 2 sazebníku platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud platební rozkaz ve věci nevydal, řídí se poplatková povinnost žalobkyně ustanovením položky 1 sazebníku, dle které činí poplatek za řízení, jehož předmětem je peněžité plnění převyšující 20 000 Kč, 5 % z žalované částky, tj. 4 347 Kč. Žalobkyni proto zbývá uhradit na soudním poplatku příslušný doplatek. K tomu soud žalobkyni stanovil lhůtu v souladu § 160 o. s. ř., pakliže neshledal důvody pro její prodloužení.