42 C 93/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 48 842,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu, ve znění jejího doplnění ze dne 22. 3. 2026, odůvodnila tak, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen „předchůdkyně“), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudila předchůdkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s kladným výsledkem, a to dle výplatních pásek poskytnutých žalovanou. Na základě smlouvy předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím jistiny se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 33 963 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, a poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 78týdenních (sedmidenních) hotovostních splátkách po 821 Kč. Poslední splátka byla stanovena k 7. 7. 2023.Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ke dni 3. 9. 2022 provedla předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 26 015,27 Kč a dlužný poplatek částku 22 827,17 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany předchůdkyně s účinností ke dni 21. 10. 2025 postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky uhradila žalovaná částku 13 100 Kč. Po postoupení pohledávky již neuhradila ničeho.Žalobkyně tedy požaduje:- částku 48 842,44 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 26 015,27 Kč a dlužného poplatku ve výši 22 827,17 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 9 665,97 Kč- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 072,83 Kč- úrok 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 015,27 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení- úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 015,27 Kč od 22. 10. 2025 do zaplaceníPřed podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“

3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Z listiny s názvem Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná měla předchůdkyni požádat o spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná v dotazníku uvedla, že má nájemní bydlení, její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské a je svobodná. Žalovaná měla být zaměstnána na hlavní pracovní poměr u společnosti SKF s.r.o., IČ: [IČO]. Její čistý měsíční příjem měl činit 12 430 Kč. Celkový příjem její domácnosti měl činit 37 430 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly stanoveny na 5 000 Kč s tím, že žalovaná nemá žádné další platební závazky v podobě zápůjčky či úvěru, ani vyživovací povinnost. Žádost o spotřebitelský úvěr byla vlastnoručně podepsána zástupcem předchůdkyně a žalovanou. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky žalované za období říjen a listopad 2021, z nichž se podává, že čistý měsíční příjem žalované činil průměrně 12 430 Kč.Z listiny s názvem Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] s číslem [číslo], obsahující vlastnoruční podpisy žalované a předchůdkyně žalobkyně, plyne, že žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti. Poskytnutý úvěr měla splácet v 78týdenních splátkách po 821 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 88 %. Roční procentní sazba nákladů byla vypočtena na 149,99 % Žalovaná se měla zavázat k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 33 963 Kč, sestávajícího z úroku ve výši 24 177 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částky 8 286 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka tak měla činit 63 963 Kč. Žalobkyně předložila k důkazu také tabulku umoření, z níž je patrné, že za období od [datum] do 26. 4. 2022 žalovaná předchůdkyni na svůj dluh uhradila splátku v celkové výši 13 100 Kč.Žalobkyně dále předložila listinu s názvem Smlouva o postoupení pohledávek, obsahující vlastnoruční podpisy žalobkyně a předchůdkyně s doložkami o jejich pravosti, s datem 21. 10. 2025. Jejím předmětem mělo být postoupení souboru pohledávek včetně pohledávky předchůdkyně za žalovanou, jak vyplývá z bodu 254 dokumentu s názvem Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, a to na žalobkyni, za úplatu. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 10. 2025 s potvrzením o odeslání ze dne 21. 11. 2025. V oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení.Žalobkyně vyhotovila a na adresu žalované dne 16. 1. 2026 zaslala předžalobní upomínku.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovanou a předchůdkyní došlo k jednání směřujícímu k uzavření smlouvy, jejímž předmětem mělo být založení závazkového vztahu, dle ustanovení § 2395 a násl. o.z., v podobě smlouvy o úvěru. V daném případě se mělo jednat o spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Po provedeném dokazování však soud dospěl k závěru, že smlouva je neplatná, neboť žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, tj. její schopnosti a možnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je pravdou, že v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 je uvedeno, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že předchůdkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, pakliže vycházela pouze z tvrzení žalované, aniž tato byla, s výjimkou doložení dvou výplatních pásek, doložena spolehlivými podklady, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Již z výplatních pásek je však zřejmé, že příjmy žalované byly toho času natolik nízké, že žalobkyně nemohla s jistotou učinit závěr o tom, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně se dále nezabývala původem dalších příjmů domácnosti žalované, ačkoliv žalovaná uvedla, že je svobodná. Žalobkyně nedoložila ani skutečnost, že se pro účely vyhodnocení schopnosti žalované úvěr splácet seznámila s pracovní smlouvou žalované. Z takto strohých informací obsažených ve spise nelze učinit logický závěr o tom, že měla žalovaná dostatečné příjmy na splacení úvěrované částky. S tím souvisí i skutečnost, že žalobkyně nevzala v potaz reálné výdaje žalované a učinila pouhý odhad na její měsíční výdaje v částce 5 000 Kč, které soud považuje za hrubě zkreslené a neodpovídající tržní realitě, pakliže žalovaná měla bydlet v nájemním bytě, přičemž žalobkyně nijak nekalkulovala s dalšími výdaji žalované, jako jsou náklady na stravu, ošacení, a podobně. Tímto způsobem nebylo nejen možné hodnověrně porovnat příjmovou a výdajovou stránku měsíčního rozpočtu žalované, nýbrž ani hodnověrně podložit její úvěruschopnost. Na základě neúplných skutečností uvedených v kartě zákazníka měla mít předchůdkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Poskytovatel úvěru přesto peníze žalované poskytl. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nedostatečně nepopsala a důkazně nedostatečně podložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Poučení k doplnění těchto tvrzení a označení důkazních návrhu se jí přitom dostalo, žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazní.Soud proto uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání z důvodu porušení zákona ve smyslu § 588 o. z. a k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu.Přestože byla smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7. 5. 2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019.

6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního důvodu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 30 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh 13 100 Kč, dosud neuhrazenou úvěrovou jistinu v částce 16 900 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované, vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť smlouva nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, písemnost byla žalované odeslána 21. 11. 2025, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, náhradní lhůta ke splnění dluhu byla v předžalobní upomínce stanovena do 2. 12. 2025 a ode dne následujícího, tj. od 3. 12. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013.

7. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen jistinu, nýbrž i příslušenství pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.

9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný se k soudu nedostavila a ohledně svých majetkových poměrů včetně platebních možností neuvedla ničeho, proto soud neshledal důvody pro stanovení lhůty jakkoli delší.

10. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku je dána skutečností, že žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 954 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „sazebník“). Dle položky 2 odst. 2 sazebníku platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud platební rozkaz ve věci nevydal, řídí se poplatková povinnost žalobkyně ustanovením položky 1 sazebníku, dle které činí poplatek za řízení, jehož předmětem je peněžité plnění převyšující 20 000 Kč, 5 % z žalované částky, tj. 2 442,5 Kč. Žalobkyni proto zbývá uhradit na soudním poplatku příslušný doplatek. K tomu soud žalobkyni stanovil lhůtu v souladu § 160 o. s. ř., pakliže neshledal důvody pro její prodloužení.