42 C 99/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 62 806,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo], v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného čerpání až do výše 80 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila nahlížením do příslušných databází (NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) a dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit v denních splátkách spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 0,88 % denně. Ve smlouvě dále účastníci sjednali smluvní poplatky za služby „[Anonymizováno] ” v původní výši 109,80 Kč a „informační SMS servis“ v původní výši 28,80 Kč a smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 30 000 Kč dne [datum] na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. První splátka byla splatná dne 24. 5. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 5. 8. 2026. Žalovaný splatil na jistinu celkem 59.93 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 22. 7. 2025 a následně již neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně dne 5. 9. 2025 smlouvu vypověděla a o tom žalovaného informovala e-mailem z téhož dne. Žalovaný tedy dluží žalobkyni 62 806,33 Kč sestávající z následujících částek:29 940, 07 Kč – jistina581,76 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru31 106, 20 Kč – kapitalizovaný smluvní úrok17, 28 Kč – poplatek za službu „Informační SMS servis“65, 88 Kč – poplatek za službu „[Anonymizováno] “1 095,14 Kč – kapitalizovaná smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek.Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 30 604,99 Kč od 6. 9. 2025 do zaplacení. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, z jednání se neomluvil. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno dle § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo] ze dne [datum] (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se měla zavázat k poskytnutí úvěru do výše 80 000 Kč, a to na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat čerpané peněžní prostředky vrátit v denních splátkách, a to spolu s příslušenstvím, tvořeným poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a smluvním úrokem 0,883 % denně z čerpané částky s tím, že tzv. RPSN činila 1 277,12 % při čerpání celé úvěrové částky. První splátka měla být splatná dne 24. 5. 2025. Smlouva měla být uzavřena na dobu určitou s koncem platnosti kreditového rámce do 5. 8. 2026. Ve smlouvě byly dále stanoveny smluvní poplatky za volitelné služby uvedené v článku VII. s tím, že k jejich úhradě je úvěrovaný povinen v případě, že konkrétní službu aktivuje v elektronickém portále klienta poskytovaném žalobkyní. Mezi uvedené poplatky patří sazba 3,66 Kč denně za službu odkladu splátek o 60 dní s názvem „[Anonymizováno] “ a sazba 0,96 Kč denně za službu s názvem „informační SMS servis“. Ve smlouvě byla stanovena smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátek, a to ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Součástí smlouvy měly být všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z poslední strany smlouvy jsou patrné údaje obou účastníků s tvrzením o provedení elektronického podpisu smlouvy. K poučení žalovaného o právech a povinnostech vyplývajících mu ze smlouvy mělo dojít skrze dokument s názvem „Informace pro spotřebitele“, „Informace o zprostředkovateli“ a „Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru“. Z listiny s názvem „Autorizace ověření totožnosti“ vyplývá, že totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla žalobkyní ověřena dne [datum] prostřednictvím služby BankID. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalovaný měl měsíčně vynakládat na úhradu blíže nespecifikovaných půjček částku 6 000 Kč, na bydlení měl vynakládat měsíčně 4 000 Kč a jeho další výdaje měly činit 3 000 Kč, při čistém měsíčním příjmu ve výši 45 600 Kč. Z listiny „Identifikované příjmy“ plyne, že žalobkyně měla ověřit příjmy žalovaného v měsíční výši 45 600 Kč. Z předpisu denních splátek se podává, že denní splátky úvěru za celé úvěrové období měly činit 275,17 Kč. Vyplacení finanční částky ve výši 30 000 Kč žalobkyně doložila vlastním výpisem o provedené transakci ze dne [datum] na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] pod variabilním symbolem č. [var. symbol]. Informace o ukončení závazku je patrná z e-mailu žalobkyně ze dne 5. 9. 2025. Žalobkyně dále předložila předžalobní upomínku ze dne 14. 12. 2025 včetně potvrzení o odeslání žalovanému dne 16. 12. 2025.4 . Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7. 5. 2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně, následně došlo k čerpání jistiny úvěru. Smlouvu však považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.Povinnost soudu zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvádí, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se celé společnosti. Je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil a úvěr poskytl pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 se podává, že k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru nepostačí pouze zjištění, že poskytovatel úvěru neprovedl řádné prověření úvěruschopnosti klienta, ale důsledek v podobě sankce neplatnosti smlouvy se může projevit pouze tehdy, bude-li postaveno na jisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.Žalobkyně k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila listiny, ze kterých má soud za pochybné, zdali vůbec, a pokud ano, pak s jakým výsledkem bylo možno postavit najisto, že byl žalovaný schopen úvěr splácet. Z provedeného dokazování je zřejmé, že nemohlo dojít k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s důrazem na jeho skutečné příjmy a výdaje, když tyto nebyly individualizovány, natož podloženy relevantními listinami. S ohledem na tuto skutečnost soud již dále nezkoumal výši sjednaného příslušenství úvěrové smlouvy.Soud tak uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným nevznikl závazek v podobě smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.).6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 30 000 Kč má soud za prokázané. Žalobkyně má však, s ohledem na výše uvedené, právo jen na požadovanou jistinu, a to z titulu vzniklého bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, poníženou o úhradu dlužné částky dle tvrzení žalobkyně, tj. ve výši 29 940, 07 Kč. Ke splnění povinnosti žalovaného soud stanovil lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., žalovaný nenavrhl rozložení dluhu do splátek, který by tak odpovídal jeho ekonomické situaci, ohledně které soudu nesdělil ničeho.7. Ohledně smluvených úroků a poplatků soud žalobu zamítl, neboť jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné zákonné úpravě bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků, a to navíc v nové době splatnosti, která musí být buďto účastníky dohodnuta anebo soudem určena, a která není odvislá od výzvy věřitele k plnění zaslané před zahájením soudního řízení, nýbrž od možností žalovaného, coby spotřebitele. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem se žalovaný nemohl dostat do prodlení, proto soud nemohl přiznat úrok z prodlení za dobu předcházející vydání tohoto rozsudku.8. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl proti žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, neboť v řízení byl pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při stanovení úspěchu ve věci soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství je rozhodující jeho stav ke dni vyhlášení rozsudku.8. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku IV tohoto rozsudku je dána skutečností, že žalobkyně na soudním poplatku uhradila 2 513 Kč v souladu s položkou 2 odst. 1 písm. c) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „sazebník“). Dle položky 2 odst. 2 sazebníku platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud platební rozkaz ve věci nevydal, řídí se poplatková povinnost žalobkyně ustanovením položky 1 sazebníku, dle které činí poplatek za řízení, jehož předmětem je peněžité plnění převyšující 20 000 Kč, 5 % z žalované částky, tj. 3 140 Kč. Žalobkyni proto zbývá uhradit na soudním poplatku příslušný doplatek. K tomu soud žalobkyni stanovil lhůtu v souladu § 160 o. s. ř., pakliže neshledal důvody pro její prodloužení