Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 727,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 606,45 Kč od 28. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3 120,92 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 19 727,37 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno] “), jako dodavatel a žalovaná jako odběratelka spolu dne [datum] uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále také „Smlouva“), na základě které se [Anonymizováno] zavázala žalované dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [Adresa žalované], a tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb [Anonymizováno] žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 13.06.2022 do 06.12.2022 při spotřebě celkem 3 271 MWh ve výši 21 606,45 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 5000 Kč činí konečná dlužná částka 16606,45 Kč na základě faktury č. [číslo]. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dluh se stal splatný dne 27.12.2022. Dále došlo následně k vyúčtování dodaných služeb [Anonymizováno] žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období 07.12.2022 do 27.12.2022 při spotřebě celkem 0.505 MWh ve výši 3120,92 Kč na základě faktury č. [číslo]. Dluh se stal splatný dne 23.01.2023. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Dne [datum] došlo mezi [Anonymizováno] a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky, které jsou předmětem tohoto návrhu, byly včetně veškerého příslušenství postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 06.11.2024, kdy byla připsána kupní cena na účet [Anonymizováno]. O této skutečnosti [Anonymizováno] žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum], a žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] a žalovanou byla uzavřena Smlouva o sdružených službách k odběrnému místu na adrese na adrese [Adresa žalované], s tím, že žalovaná se zavázala platit [Anonymizováno] měsíční zálohy ve výši 1 500 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]). Žalovaná v období 13.06.2022 do 06.12.2022 odebral elektřinu za 21 606,45 Kč, a v období od 07.12.2022 do 27.12.2022 odebrala elektřinu za 3120,92 Kč, přičemž na zálohách uhradila 5 000 Kč, vznikl jí tak nedoplatek v celkové výši 19 727,37 Kč, na který mu byly vystaveny faktury č. [číslo] na částku ve výši 16606,45 Kč Kč za období od 13.06.2022 do 06.12.2022 se splatností ke dni 26.12.2022, a č. [číslo] na částku ve výši 3120,92 Kč za období od 07.12.2022 do 27.12.2022 se splatností ke dni 22.1.2023 (prokázáno citovanými fakturami). Žalovaná se dostala do prodlení s placením svého závazku vůči [Anonymizováno], a proto [Anonymizováno] upomínala žalovaného k úhradě záloh/faktur po splatnosti, kdy takto ji vyzvala upomínkou ze dne 25.10.2022 (prokázáno citovanou upomínkou). [Anonymizováno] následně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne [datum] a to s účinností ke dni 6.11.2024, kdy byla připsána kupní cena na účet [Anonymizováno] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 6.11.2024). Postoupení pohledávky oznámil postupitel společně s žalobkyní žalované (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18.11.2024). Dne 18.11.2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou doporučeným dopisem k uhrazení závazku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18.11.2024 vč. podacího lístku z téhož dne).
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) vznikla právní předchůdkyni žalobkyně [Anonymizováno] povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrového místa, kterou splnila, a žalovanému naopak povinnost za odebranou elektřinu [Anonymizováno] zaplatit, přičemž žalovaná svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena mimo jiné také projednávaná pohledávka původní věřitelky [Anonymizováno] za žalovaným z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by svou smluvně převzatou povinnost splnila, netvrdila ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž jí návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., 8,25 % ročně.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 727,37 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky z těchto částek ve výši 315 Kč.
6. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu„ formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož „se bude zpravidla jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce před tímto návrhem podal ke zdejšímu soudu návrhu ve skutkově i právně obdobných věcech, které jsou vedeny u zdejšího soudu například pod sp. zn. 44 C 159/2025, 8 C 107/2025, 23 C 148/2025 a další.
7. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.