Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 274,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 274,18 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 1 274,18 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „[Anonymizováno] “), jako dodavatel a žalovaný jako odběratel spolu uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. [číslo] (dále také „Smlouva“), na základě které se [Anonymizováno] zavázala žalovanému dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [Adresa žalovaného], a tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat elektřinu a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky elektřiny a regulovanou cenu za dopravu elektřiny a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách elektřiny. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb [Anonymizováno] žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 20.08.2021 do 25.02.2022 při spotřebě celkem 0,211 MWh ve výši 2133,86 Kč, na základě faktury č. [číslo]. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dluh se stal splatným dnem 04.08.2020. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 859,68 Kč, která byla započtena na uvedenou fakturu. Dne [datum] došlo mezi [Anonymizováno] a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky, které jsou předmětem tohoto návrhu, byly včetně veškerého příslušenství postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 24.9.2024, kdy byla připsána kupní cena na účet [Anonymizováno]. O této skutečnosti [Anonymizováno] žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávek ze dne 27.9.2024, a žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [Anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny k odběrnému místu na adrese na adrese [Adresa žalovaného], s tím, že žalovaný se zavázal platit [Anonymizováno] měsíční zálohy ve výši 500 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny č. [číslo]). Žalovaný v období od 20.08.2021 do 25.02.2022 odebral celkem 0,211 MWh elektřiny, za což mu byla vystavena faktura č. [číslo] na částku ve výši 2 133,86 K (prokázáno fakturou č. [číslo]). Žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vůči [Anonymizováno], když na svůj dluh uhradil pouze částku 859,68 Kč. [Anonymizováno] následně postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným na základě smlouvy ze dne [datum] a to s účinností ke dni 24.9.2024, kdy byla připsána kupní cena na účet [Anonymizováno] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne [datum]). Postoupení pohledávky oznámil postupitel společně s žalobkyní žalované (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.9.2024). Dne 27.9.2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou doporučeným dopisem k uhrazení závazku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27.9.2024 vč. podacího lístku z téhož dne).
4. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) vznikla právní předchůdkyni žalobkyně [Anonymizováno] povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrového místa, kterou splnila, a žalovanému naopak povinnost za odebranou elektřinu [Anonymizováno] zaplatit, přičemž žalovaný svůj závazek ze smlouvy neplnil řádně a včas. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena mimo jiné také projednávaná pohledávka původní věřitelky [Anonymizováno] za žalovaným z titulu neuhrazených dodávek elektrické energie. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by svou smluvně převzatou povinnost splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), jehož výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3031,11 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky z těchto částek Kč ve výši 189 Kč.
6. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem „návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Ústavní soud soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu „formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle něhož „se bude zpravidla jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Typickým rysem takových žalob musí být také minimální individualizace skutková. Samotné množství údajů, na jejichž základě žalobce dospívá k závěru o nezaměnitelné specifikaci žalované pohledávky, jakož i případný postup žalobce při koncipování vlastního konkrétního návrhu, jsou přitom okolnostmi, které jsou z hlediska závěru o tom, zda návrh (ne) vykazuje znaky předpokládané v § 14b odst. 1 písm. a) AT, nepodstatné.“ Podmínka peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna, v daném případě soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru podávaný opakované týmž žalobcem. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce před tímto návrhem podal ke zdejšímu soudu návrhu ve skutkově i právně obdobných věcech, které jsou vedeny u zdejšího soudu například pod sp. zn. 22 C 24/2025, 22 C 25/2025, 7 C 34/2025, 33 C 38/2025, a další.
7. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.