Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 450 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 450 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 37 702,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] distančním způsobem na adrese [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 16 600 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, přičemž první splátka byla splatná dne 25.12.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19.05.2026. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 16 525 Kč, a na svůj dluh uhradil částku ve výši 75,29 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení pohledávky ve výši 37 702,81 Kč, kterou tvoří jistina 16 541 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 290,61 Kč a smluvní úrok 20 817,05 Kč. Zároveň žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 144,14 Kč ve výši 0,1 % z jistiny pohledávky za 90 dní prodlení v období od 17.04.2025 do 16.07.2025. Dále žalobce uvedl, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní. Z elektronického dokumentu označeného jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru s postupným čerpáním až do výše 16 600 Kč, úvěr byl sjednán s obchodním úrokem ve výši 1,066 % denně (tj. 389,09 % ročně), RPSN činila 1990.53 %, dále byl sjednán poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky za vyplacení tranše úvěru, to vše s datem splatnosti 19.05.2026. Z listiny označené jako „Prodlení v délce 91 dní“ soud zjistil, že dne 16.07.2025 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru. Z listiny označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny označené jako „Potvrzení o podaji doporučené zásilky“ soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 5.11.2025 prostřednictvím poštovní přepravy odeslána písemná výzva k úhradě žalobou nárokované částky, a to do tří dnů. Ze sdělení České spořitelny a.s. ze dne 19.01.2026 soud zjistil, že žalovanému byla na bankovní účet č. [č. účtu] vplacena celkem částka 16 525 Kč pod VS [var. symbol]. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.Dle § 576 o. z. platí, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 2395 o. z. platí, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostemV projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných úroků a poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 389,09 % ročně a RPSN je ve výši 1 990.53 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra cca 8 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba přesahuje obvyklý úrok několikanásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 16 525 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh 75,09 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 16 450 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 5.11.2025 výzvu k úhradě dluhu, dne 8.11.2025 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne další den měl žalovaný plnit a od 10.11.2025 je v prodlení podle § 1 958 o.z.Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení je poměr úspěchu a neúspěchu obou stran téměř roven.