Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 3.09.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 921 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [Anonymizováno]., IČ: [Anonymizováno], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [Anonymizováno] se žalovaným smlouvu o úvěr, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 2.08.2022. Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. Žalobkyně vedle nespacené jistiny věru a poplatku za poskytnutí úvěru dále požaduje úrok z prodlení, a to za období od 27.08.202 do zaplacení. Žalovaný byl upomínkou vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř..Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] “ ze dne [datum]. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena způsobem popsaným ve smlouvě: „odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon Klienta, nebo (ii) odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet Klienta nebo vyplacením hotovosti (podle sjednané varianty, nebo (iii) odesláním této smlouvy na registrovaný email Klienta“. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ke dni 26.08.2022. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že z bankovního účtu první předchůdkyně žalobkyně byl dne [Anonymizováno] odeslána platba 10 000 kč na bankovní účet č. [č. účtu], který se shoduje s číslem účtu žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27.08.2024, který byl odeslán téhož dne. Soud dále dospěl k závěru, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne19.12.2024 oud zjistil, že uvedný bankovní účet č. [č. účtu] patří žalovanéu a dne [datum] na něj byla připsána platba 10 000 Kč pod VS [var. symbol].Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, neboť Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Podle § 87 zákona, soud s účinností od 29.05.2022 k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhuPoskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, celou částku 10 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena.Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.08.2024, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, následujícího třetí pracovní den se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 2.09.224 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 3.09.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní,Ve zbytku požadavku na úhradu poplatku ve výši 10 921 Kč soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 621,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 838 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 921 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 780 Kč ve výši 1 003,80 Kč.