Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru Bezúročná rezerva, ze dne [datum] (dále jen "Smlouva"), jejíž součástí byly obchodní podmínky původního věřitele- banky [právnická osoba]. (dále jen „banka"), IČ: [IČO], se sídlem [adresa]. V této Smlouvě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému možnost přečerpání kladného zůstatku běžného účtu až o 1 000 Kč. Platební transakce se původní věřitel zavázal provést i za situace, kdy k jejich realizaci nepostačoval kladný zůstatek peněžních prostředků na běžném účtu, ale zároveň za podmínky, že provedením platebních transakcí nedojde k přečerpání kladného zůstatku ve větší míře, než je smluvená výše 1 000 Kč. Z peněžních prostředků poskytnutých v rámci bezúročné rezervy žalovaný nebyl povinen platit úrok po dobu, kdy mu byly poskytovány bankovní služby v rámci tarifu. Žalovaný byl oprávněn Bezúročnou rezervu průběžně čerpat s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Současně se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Původní věřitel svou povinnost z úvěrové smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy nedodržel, neboť se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Původní věřitel proto vyzval žalovaného dopisem ze dne 16.09.2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný této výzvě nevyhověl a dluh neuhradil. Protože už žalovanému nebyly poskytovány bankovní služby dle tarifu, poskytnutý úvěr 1 000 Kč se v souladu s čl. II. Smlouvy úročí úrokovou sazbou pro službu povolený debet ve výši 21,90 % p.a. dle úrokového lístku. Žalovaný tak dluží žalobci jistinu 1 000 Kč, úrok ve výši 21,90 % p.a. z částky 1 000 Kč od 17.09.2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 1 000 Kč od 17.09.2019 do zaplacení ve výši 10,00 %. Žalobkyně je ve sporu legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi [právnická osoba] a společností [právnická osoba].Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z listiny nazvané Smlouva o službě bezúročná rezerva ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba]., IČ [IČO] se žalovaným ujednala, že mu poskytne možnost přečerpání úvěrového rámce na částku 1 000 Kč, kterou žalovaný splatí vždy ve lhůtě 1 roku. Ujednán byl úrok 21,9 % p. a. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu soud zjistil, že dne 16.09.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 1 000 Kč a upozorněn na možné další sankce, pokud k úhradě nepřistoupí. K důkazu soud provedl i předžalobní upomínku žalobkyně a k ní příslušející poštovní podací arch prokazující její zaslání žalovanému.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že bylo ujednáno časově omezené poskytnutí finančních prostředků a jejich vrácení s úrokem (a poplatkem). Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalovaného i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.