Výrok
I. Řízení o zaplacení částky 6500 Kč se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 036 Kč od 4. 12. 2023 do 31.1.2025 ve výši 2 626 Kč a dále náhradu nákladů řízení v částce 10 439,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, nebo na účet č. [č. účtu], a to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 2500 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 22.8.2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky [PSČ obec] s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [PSČ obec] od 4.12.2023 do zaplacení, kdy žalovaná v průběhu studia neplatila platby v souvislosti s ubytováním a stravováním u žalobkyně řádně a včas dle Smlouvy o ubytování a stravování na domově mládeže ze dne [datum] dle a do 4.12.2023 jí tak vznikl nedoplatek (dluh) ve výši 15 036 Kč.
2. Žalobkyně se s žalovanou pokusila uzavřít smír, který byl předložen soudu, avšak navrhovaný smír nesplňoval formální náležitosti, navíc soud s ohledem na věk žalované v době uzavírání předmětné smlouvy považoval za nutné věc projednat.
3. Při jednání vzala žalobkyně žalobu částečně o částku 6 500 Kč zpět, kdy tuto částku žalovaná po podání žaloby začala hradit a návrh upravila tak, že požaduje uhradit částku 8 536 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 036 Kč od 4. 12. 2023 do 31.1.2025 ve výši 2 626 Kč, souhlasila též s hrazením přiznané částky ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
4. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, pouze z předloženého návrhu smíru, na kterém spolupracoval ustanovený opatrovník žalované, když v době podání návrhu byla žalovaná nezletilá, bylo možné vysledovat, že nárok nerozporuje, dokonce na něj uhradila po podání žaloby částky 6500Kč .
5. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná (v době jednání již zletilá) se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.
6. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že mezi žalobkyní ([Anonymizováno]) na straně jedné a žalovanou ([Anonymizováno]) na straně druhé byla v souvislosti se studiem ke dni [datum] a dále pak i k [datum] se souhlasem zákonného zástupce uzavřena Smlouva o ubytování a stravování na domově mládeže, kdy žalovaná se smlouvou kromě jiného zavázala k pravidelné úhradě plateb v souvislosti s ubytováním (1200Kč měsíčně) a stravováním v rámci středoškolského studia, kdy platby byly splatné do každého 25. dne předchozího měsíce (viz výpis z rejstříku škol, Smlouvy o ubytování a stravování na domově mládeže ze dne [datum] a [datum]). Žalovaná v průběhu studia neplatila řádně a včas platby v souvislosti s ubytováním a stravováním u žalobkyně řádně a včas, za období roku 06/2022 až 08/2023 jí tak vznikl nedoplatek (dluh) ve výši 15 036 Kč ( viz historie klienta). Žalovaná byla k úhradě dluhu opakovaně vyzývána, a to jak pracovníky žalobkyně, tak i následně právním zástupcem žalobkyně, byla jí nabídnuta též možnost uzavřít dohodu o splátkách a dluh uhradit žalobkyni postupnými platbami dle možností žalované, avšak žalovaná dluh neuhradila (viz předžalobní výzva, podací lístek).
7. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti.
8. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní, [Anonymizováno], a žalovanou, [Anonymizováno], byla dne [datum], a následně také dne [datum], uzavřena Smlouva o ubytování a stravování na domově mládeže. Uzavření smlouvy proběhlo se souhlasem zákonného zástupce žalované. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala mimo jiné k pravidelné úhradě nákladů spojených s ubytováním ve výši 1 200 Kč měsíčně a se stravováním v rámci středoškolského studia, kdy platby byly splatné do každého 25. dne předchozího měsíce. V průběhu studia žalovaná neplnila řádně a včas svou platební povinnost vůči žalobkyni. Za období od června 2022 do srpna 2023 jí vznikl nedoplatek ve výši 15 036 Kč. Žalovaná byla k úhradě tohoto dluhu opakovaně vyzývána, a to jak zaměstnanci žalobkyně, tak následně i jejím právním zástupcem. Byla jí rovněž nabídnuta možnost uzavřít dohodu o splátkách, která by jí umožnila hradit dluh postupně dle jejích finančních možností. Přesto žalovaná dluh neuhradila.
9. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce zejména dle ust. §§ 31, 1746 a 2326 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to jako vztah z ubytovací smlouvy, kdy povinnost hradit za ubytovací služby a stravu a jejich výše plyne též z ustanovení §§121 a 123 zákona č. 561/2004 Sb. a vyhlášek Ministerstva školství č. 107/2005 Sb. a č. 108/2005 Sb.
10. V tomto ohledu soud na základě provedeného dokazovaní dospěl k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou v souvislosti se studiem byla ke dni [datum] a 1.5.[Anonymizováno] platně uzavřena smlouva o ubytování a stravování na domově mládeže ve smyslu výše uvedených právních ustanoveních, kdy soud nezjistil žádné skutečnosti ve smyslu ustanovení §31 o.z., tj. že by žalovaná nebyla způsobilá uzavřít předmětnou smlouvu soud, o to více za situace, kdy smlouvu uzavírala se souhlasem zákonného zástupce, kdy matka žalovaná je vedlejším účastníkem obou smluv ( ke způsobilosti k právním jednáním nezletilých přiměřených jejím věku srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 1639/18).
11. Žalovaná se platnou smlouvou písemně zavázala k pravidelné úhradě plateb v souvislosti s ubytováním a stravováním v rámci středoškolského studia, což neplnila a za období roku 06/2022 až 08/2023 jí tak vznikl nedoplatek (dluh) ve výši 15 036 Kč. Protože žalovaná neuhradila stravné a nájemné ve lhůtách splatnosti, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu (viz shora uvedená skutková zjištění), má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb a který žalobkyni z dobré vůle požaduje jen za období od 4. 12. 2023 do 31.1.2025 (úrok tedy již dále nenabývá). Soud proto žalobě v celém rozsahu včetně příslušenství vyhověl (výrok II.) s tím, že s ohledem na částečné zaplacení žalované pohledávky a zpětvzetí žaloby bylo řízení v části týkající se uložení povinnosti žalované zaplatit částku 6500Kč ve smyslu ustanovení §96 o.s.ř. zastaveno (výrok I)
12. S ohledem na stanovisko žalobkyně a okolnosti daného případu soud umožnil žalované ve smyslu ustanovení §160,odst. 1 o.s.ř. přiznanou částku splácet (včetně nákladů řízení ve výši 10 439,20 Kč), a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2500 Kč měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje následujícím měsícem po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý zůstatek dlužné částky.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 439,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 036 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou ([obec] -[obec] a zpět - 290Km) realizovanou dne 23. 9. 2025 vozem FORD GALAXY reg.zn. [SPZ] náhrada 1 782 Kč za cestovné v částce 582 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 352 Kč ve výši 1 753,92 Kč, co ž je celkem 11 105,92 Kč. Žalobkyně požadovala přiznat částku 10 439,20 Kč, soud proto na nákladech přiznal jen tuto částku.